Známky pravé a nepravé mariánské úcty
Úkony pravé mariánské úcty
vybráno z knihy:  O pravé mariánské úctě  od sv. Ludvíka Maria Grigniona z Monfortu
I. Nepravá mariánská úcta

ctitelé:
II. Pravá mariánská úcta

úcta:
1. posuzovační
2. úzkostliví
3. vnějškoví
4. opovážliví
5. nestálí
6. pokrytečtí
7. zištní
1. niterná
2. něžná
3. svatá
4. stálá
5. nezištná
1. Posuzovační ctitelé
Posuzovačnými ctiteli jsou obvykle pyšní učenci, silní a domýšliví osvícenci, kteří v jádru sice mají nějakou mariánskou úctu, ale kritizují téměř všechny úkony mariánské úcty, které obyčejní lidé prostě prokazují, té dobré Matce, protože tyto úkony se nezamlouvají jejich choutkám. Uvádějí v pochybnost všechny její zázraky a příběhy, které svědčí o milosrdenství a moci Panny Marie, ačkoli je vyprávějí věrohodní autoři nebo jsou vyňaty z kronik řeholních řádů. Jen stěží se dokáží dívat na prosté a pokorné lidi, jak klečí před oltářem nebo obrazem Panny Marie, třeba i na rohu ulice, aby se tam modlili k Bohu. Dokonce je obviňují z modlářství, jako by se klaněli dřevu nebo kameni. Tvrdí, že co se jich týče, vůbec nemají takovou vnějškovou zbožnost rádi a nejsou tak slaboduší, aby přikládali věrohodnost takovým báchorkám a povídačkám, které se šíří o Panně Marii. Když jim uvedete obdivuhodné chvály, které svatí Otcové vzdávají Panně Marii, buď odpovědí, že mluvili řečnicky, s nadsázkou, anebo podají špatný výklad jejich slov.
Musíme se varovat takových nepravých mariánských ctitelů, pyšných a světsky smýšlejících lidí. Působí nesmírnou škodu úctě k Panně Marii a účinně od ní lidi odvádějí pod záminkou, že odstraňují nešvary.

2. Úzkostliví ctitelé
Úzkostlivými ctiteli jsou lidé, kteří se obávají, aby nepřipravili o čest Syna, kdyby uctívali Matku. Bojí se, aby neponižovali jednoho, kdyby vyvyšovali druhého. Nedokážou snést, aby se vzdávala chvála Panně Marii tak, jak ji vzdávali svatí Otcové. Jen stěží snášejí, že před Mariiným oltářem klečí více lidí než před Nejsvětější Svátostí , jako kdyby ti, kdo se modlí k Panně Marii, se skrze Ni nemodlili k ke Kristu! Nechtějí, aby se tak často mluvilo o Panně Marii a abychom se k Ní tak často obraceli. Mezi jejich obvyklé průpovědi patří: "K čemu tolik růženců, tolik bratrstev a vnějších projevů mariánské úcty? Je v tom hodně nevědomosti. Tím se naše náboženství zesměšňuje. Spíše mi mluvte o těch, kteří uctívají Krista (a v závorce říkám, že sami často při vyslovení Jeho jména ani nesmeknou). Je třeba se utíkat ke Kristu, našemu jedinému Prostředníku. Je třeba kázat Krista, to je spolehlivý základ." To co říkají, je v jistém smyslu pravda. Když to ale používají, aby bránili úctě k Panně Marii, jsou (jejich výroky) velmi nebezpečné a jsou vychytralou léčkou zlého ducha pod záminkou většího dobra. Vždyť Kristu se nikdy neprokazuje větší úcta, než když se více uctívá Panna Maria, protože Ji uctíváme jen proto, abychom dokonaleji uctívali Krista. K Marii totiž směřujeme pouze jako k cestě, abychom nalezli cíl, k němuž jdeme, a tím je Ježíš.
Svatá Církev s Duchem svatým dobrořečí Panně Marii jako první, kdežto Kristu jako druhému: "Požehnaná Ty mezi ženami a požehnaný plod života Tvého, Ježíš. Ne proto, že by Panna Maria byla víc než Kristus nebo že by mu byla rovna. To by byl nepřípustný blud . Chceme-li však dokonaleji dobrořečit Kristu, musíme napřed dobrořečit Marii. Řekněme tedy se všemi pravými mariánskými ctiteli, proti těmto ctitelům nepravým a úzkostlivým: Maria požehnaná Ty mezi ženami a požehnaný plod života Tvého Ježíš.

3. Vnějškoví ctitelé
Vnějškovými ctiteli jsou lidé, u nichž veškerá mariánská úcta spočívá ve vnějších úkonech. Oblíbili si jen vnějškovost mariánské úcty, protože vůbec nemají niterného ducha. Budou odříkávat spoustu růženců, ale ve spěchu. Budou na několika mších, ale bez usebranosti. Budou chodit v procesích, ale bez zbožnosti. Vstoupí do všech bratrstev, ale přitom nenapraví svůj život, nebudou krotit své vášně ani napodobovat ctnosti Panny Marie. Milují jenom citovost mariánské úcty, aniž jim chutná její podstata. Když ve svých úkonech postrádají citovost, domnívají se, že už nic nedělají. Upadají do zmatku, všeho nechávají nebo všechno dělají páté přes deváté. Svět je plný takovýchto vnějškových ctitelů. Přitom oni sami nejvíce posuzují lidi modlitby, kteří se oddávají niternému životu jako podstatě, aniž pohrdají prostým zevnějškem, který vždycky provází opravdovou zbožnost.
1.Pravá mariánská úcta je niterná
Předně je pravá mariánská úcta niterná, tzn. že vychází z ducha a ze srdce. Vyvěrá z vysokého ocenění, které Panně Marii udělujeme, ze vznešeného pojetí které jsme si vytvořili o Její velikosti, a z lásky, kterou k Ní chováme.

2. Pravá mariánská úcta je něžná
Za druhé je pravá mariánská úcta něžná, tzn. že je plná důvěry v Pannu Marii, tak jako dítě důvěřuje své laskavé matce. Tato úcta působí, že se k Ní člověk utíká ve všech potřebách těla i ducha s velikou prostotou, důvěrou a něhou. Volá svou dobrou Matku na pomoc vždycky, všude a v každé záležitosti. Volá ji v pochybnostech, aby se mu dostalo osvícení, i v poblouděních, aby z nich byl vyveden. Volá Ji v pokušeních, aby byl posílen, i v pádech, aby byl pozvedán. Volá Marii ve skleslosti, aby se mu dostalo povzbuzení, i v úzkostech, aby mu byly odňaty. Volá Ji v křížích, námahách a protivenstvích života, aby v nich zakusil útěchu. A tak ve všech útrapách těla i ducha je Maria jeho stálým útočištěm. Aniž by se člověk bál, že by této dobré Matce byl na obtíž nebo že by se tím znelíbil Kristu.

3. Pravá mariánská úcta je svatá
Za třetí je pravá mariánská úcta svatá, tzn. že člověka vede, aby se varoval hříchu a napodoboval ctnosti Panny Marie, zvláště Její hlubokou pokoru, živou víru, slepou poslušnost, ustavičnou modlitbu, úplné umrtvování, božskou čistotu, vroucí lásku, hrdinnou trpělivost, andělskou něhu a božskou moudrost. To je deset hlavních ctností Panny Marie.

4. Pravá mariánská úcta je stálá
Za čtvrté je pravá mariánská úcta stálá. Upevňuje člověka v dobrém. A vede ho, aby snadno neupouštěl od svých zbožných úkonů. Dodává mu odvahu, aby se postavil na odpor světu v jeho módách a zásadách, tělu v jeho únavě a vášních a ďáblu v jeho pokušeních. V důsledku toho žádný opravdový mariánský ctitel není vůbec proměnlivý, zasmušilý úzkostlivý ani bázlivý. Tím neříkáme, že by neklesl nebo že by se nikdy nezměnil ve své citové zbožnosti, ale když klesne, znovu vstane a vztahuje ruku ke své dobré Matce. Postrádá-li chuť a citovou zbožnost, nijak se tím netrápí, protože spravedlivý a věrný mariánský ctitel žije z víry v Ježíše a v Marii, a ne z přirozených citů.

5. Pravá mariánská úcta je nezištná
A za páté je pravá mariánská úcta nezištná, tzn. že člověku vnuká, aby vůbec nehledal sebe, nýbrž samotného Boha v Jeho svaté Matce. Pravý mariánský ctitel neslouží této vznešené Královně prospěchářsky a zištně, ani pro své dobro časné nebo duchovní, ale jedině proto, že Ona si zasluhuje aby se sloužilo Jí a samotnému Bohu v Ní. Pravý mariánský ctitel nemiluje Marii pouze proto, že mu Ona prokazuje dobro nebo že od Ní něco dobrého očekává, ale prostě proto, že Ona je hodna lásky. Proto Ji miluje a věrně Jí slouží, ať už zakouší lahodnost a citovou vroucnost nebo pociťuje nechuť a suchopár. Miluje Ji stejně na Kalvárii jako na svatbě v Káně. Jak příjemný a drahocenný v očích Boha a Jeho svaté Matky je takový ctitel Panny Marie, který vůbec nehledá sebe, když Jí slouží! Ale jak jich je nyní poskrovnu! Aby jich tedy nebylo tak málo, vzal jsem do ruky pero, abych sepsal to, čemu jsem s dobrými výsledky učil řadu let na veřejnosti a zvláště při svých misiích.

Kéž by byla moje námaha dobře využita a tento spisek se dostal do rukou ušlechtilé duše, zrozené z Boha a z Marie a nikoli z krve nebo z vůle těla nebo z vůle muže, aby jí milostí Ducha svatého odhalil a vnukl znamenitost a cenu té pravé a ryzí mariánské úcty, kterou nyní popíši! Svou hříšnou krev bych použil místo inkoustu, kdybych věděl, že by mohla posloužit čtenáři, aby byly do jeho srdce vepsány ty pravdy, které píši ke cti své drahé Matky a nejvyšší Paní, které patřím jako poslední z Jejích dětí a nevolníků. Vlastní krví bych posloužil, abych vytvořil takové osobnosti, a mám naději, že najdu dobré duše, které odškodní mou drahou Matku a Paní za ztráty, které utrpěla mou nevděčností a nevěrností, když budou věrné tomu úkonu mariánské úcty, kterému je učím.
4. Opovážliví ctitelé
Opovážlivými ctiteli jsou hříšníci vydaní napospas svým vášním nebo milovníci světa. Pod krásným jménem křesťanů a mariánských ctitelů skrývají pýchu, lakomství, nečistotu, opilství, pomlouvání nespravedlnost atd. Pod záminkou, že jsou mariánskými ctiteli, pokojně spí ve svých neřestech, aniž se dostatečně přinutí k nápravě. Namlouvají si, že jim Bůh odpustí, že nezemřou bez svaté zpovědi a že nebudou zatraceni, protože se modlí růženec, postí se v sobotu, , jsou v bratrstvu svatého růžence, ve škapulířovém bratrstvu nebo jiných podobných spolcích, protože nosí hábitek nebo řetízek Panny Marie atd.
Nechtějí věřit, když jim někdo řekne, že jejich mariánská úcta je jenom ďáblovým mámením a nebezpečnou opovážlivostí, která je může zahubit. Říkají, že Bůh je dobrý a milosrdný a že nás nestvořil proto, aby nás zavrhl. Prý neexistuje člověk, který by nehřešil. Říkají, že neumřou bez svaté zpovědi a navíc, že v hodině smrti stačí upřímné vyznání "zhřešil jsem". Prý jsou mariánskými ctiteli, nosí škapulíř, bez výčitek a vychloubání se denně k Její cti modlí sedmkrát Otče náš a sedmkrát Zdrávas. Dokonce se někdy modlívají i růženec i mariánské hodinky, postí se atd. Na potvrzení toho co říkají, a také aby se ještě více zaslepili, uvádějí několik příběhů, které slyšeli nebo četli v knihách, aniž jim záleží na tom, zda jsou pravdivé nebo smyšlené, a které svědčí o tom, že některé osoby, které zemřeli ve smrtelném hříchu, bez zpovědi, byly buď vzkříšeny, aby se mohly vyzpovídat, nebo jejich duše zázračně zůstala v těle až do zpovědi, anebo se jim z milosrdenství Panny Marie dostalo v hodině smrti dokonalé lítosti a odpuštění jejich hříchů. Tak dosáhly spásy, protože za svého života odříkávaly nějaké modlitby nebo pěstovaly nějaké úkony mariánské úcty. A v totéž prý doufají i oni.
Nic není v křesťanství tak zavrženíhodné jako tato ďábelská opovážlivost, Vždyť jak můžeme pravdivě tvrdit, že milujeme a uctíváme Pannu Marii, když svými hříchy nelítostně zraňujeme, probodáváme, křižujeme a urážíme Krista, Jejího Syna? Kdyby si Maria udělala pravidlem, že svým milosrdenstvím bude takové lidi zachraňovat, pak by schvalovala zločin a pomáhala by křižovat a urážet svého božského Syna. Kdo by se kdy odvážil takto smýšlet?
Po úctě k pánu Ježíši v Nejsvětější Svátosti je mariánská úcta nejsvětější a nejzávažnější. Tvrdím, že zneužívat mariánskou úctu také znamená dopouštět se hrozné svatokrádeže, která po svatokrádežném svatém přijímání je největší a nejméně odpustitelná.
Připouštím, že k tomu, abychom byli pravými mariánskými ctiteli, naprosto není nutné být tak svatými, že bychom se vyhnuli každému hříchu, ačkoliv by bylo záhodno si to přát. Je však zapotřebí alespoň - a dávejte dobrý pozor, co řeknu:
Předně mít upřímné předsevzetí varovat se alespoň každého smrtelného hříchu, který uráží Matku právě tak jako Syna.
Za druhé usilovat, abychom se varovali každého hříchu.
Za třetí vstoupit do mariánských spolků, modlit se pěti desátkový nebo i celý růženec a jiné modlitby, postit se v sobotu atd.
To všechno je obdivuhodně užitečné k obrácení hříšníka, i zatvrzelého. A jestli je takový i můj čtenář, přece mu to radím, i kdyby byl jednou nohou v propasti, ale jen s podmínkou, že tyto dobré skutky bude konat pouze s úmyslem získat od Boha na přímluvu Panny Marie milost dokonalé lítosti, odpuštění svých hříchů a vítězství nad svými neřestmi a že nebude klidně setrvávat ve stavu hříchu navzdory výčitkám svědomí, v rozporu s příkladem Krista a svatých a proti nauce svatého evangelia.

5. Nestálí ctitelé
Nestálými ctiteli jsou ti, kdo Pannu Marii uctívají jenom občas a podle nálady. Hned jsou plni horlivosti, hned zase vlažní, hned se zdají připraveni vykonat k její službě všechno, a za chvilku jsou docela jiní. Ze začátku se oddávají každému úkonu mariánské úcty. Vstupují do všech Jejích bratrstev, ale pak jejich pravidla vůbec věrně nezachovávají. Mění se jako měsíc a Maria je klade spolu s půlměsícem pod své nohy, protože jsou proměnliví a nehodní, aby se počítali mezi služebníky této věrné Panny, jejichž údělem je věrnost a vytrvalost. Je lépe neukládat si tolik modliteb a zbožných úkonů, a spíše jich konat málo, ale s láskou a věrně navzdory světu, ďáblu a tělu.

6. Pokrytečtí ctitelé
Existují i jiní nepraví mariánští ctitelé, totiž ctitelé pokrytečtí, kteří pod pláštěm této věrné Panny ukrývají své hříchy a neřesti, aby se jevili v očích druhých lidí takovými jakými nejsou.

7. Zištní ctitelé
A existují zištní ctitelé, kteří se utíkají k Panně Marii jen tehdy, aby vyhráli nějaký spor nebo unikli nějakému nebezpečí, aby se uzdravili z nějaké nemoci nebo když potřebují něco podobného. Jinak by na Pannu Marii zapomínali. Ti všichni jsou nepravý mi ctiteli a nebudou mít přístup ani k Bohu, ani k jeho svaté Matce.
Mějme se tady dobře na pozoru, abychom nebyli ctiteli posuzovačnými, kteří ničemu nevěří a všechno posuzují, ani ctiteli úzkostlivými, kteří se bojí, aby příliš neuctívali Pannu Marii na úkor úcty ke Kristu, ani ctiteli vnějškovými, u nichž všechna zbožnost spočívá ve vnějších úkonech, ani ctiteli opovážlivými, kteří pod zástěrkou své nepravé mariánské úcty setrvávají ve svých hříších, ani ctiteli nestálými, kteří lehkomyslně mění své zbožné úkony nebo od nich upouštějí při sebemenším pokušení, ani ctiteli pokryteckými, kteří vstupují do bratrstev a nosí odznaky Panny Marie, aby byli považováni za dobré, ani ctiteli zištnými, kteří se utíkají k Panně Marii pouze proto, aby byli zbaveni tělesných neduhů nebo aby získali časná dobra.

Cítím se více než kdy jindy povzbuzen k víře a k naději, že se naplní všechno, co mám hluboce vryto do srdce a co už mnoho let od Boha žádám, aby totiž Panna Maria dříve nebo později měla více dětí služebníků a nevolníků z lásky než kdy jindy, a aby tak Ježíš Kristus, můj drahý Mistr, více než kdy jindy kraloval v jejich srdcích. Dopředu už jasně vidím, že se přižene zuřivá smečka plná vzteku, aby svými ďábelskými zuby rozsápala tento spisek i toho, kterého Duch svatý použil k jeho napsání, nebo aby jej alespoň zahalila do temnot a mlčení truhly, jen aby se neobjevil. Dokonce budou útočit na ty, kteří jej budou číst a podle něho jednat. Ale co na tom! Tím lépe! Tento výhled mě povzbuzuje a skýtá naději na velký zdar, totiž na silný voj udatných a statečných vojínů Ježíšových a Mariiných, mužů i žen, chlapců i dívek, aby potírali svět, ďábla i zkaženou přirozenost, a to v oněch nebezpečných dobách, které přijdou více než kdy jindy. "Kdo čte ať porozumí. Kdo může pochopit, ať pochopí."