Svědectví účastníků:

2. Dopis

Jmenuji se Martin Pešta, je mi 27 let a jsem v současné době ve výkonu trestu.
Můj život byl “peklo”, byl jsem 7 let na tvrdých drogách, kradl jsem, dělal jsem podvody. Dostal jsem se 4x do vazební věznice. Vždy jsem byl propuštěn, můj život se ubíral stále stejným směrem, měl jsem vše, a přesto jsem byl velice nešťastný. Trpěl jsem. Prožil jsem opravdová muka, došlo to tak daleko, že jsem se chtěl zabít, chtěl jsem skočit ze starého lomu přímo dolů, měl jsem strach, přesto mi “někdo” našeptával “skoč”, cítil jsem, že ten skok bude moc příjemný.

Neskočil jsem, díky Bohu. Po nějakém čase jsem se dostal opět do vazební věznice, asi po třech dnech jsem se dostal na celu, kde byl člověk, který věřil v Boha. Tento člověk poznal Pána Ježíše ve vězení. Povídal mi něco o Bohu, ale moje reakce byla - blázen. Říkal jsem si je “divnej”, ale co když není? Dal mi do rukou tu knihu knih - “BIBLI”. Říkal mi: “Čti si”. Moc jsem tomu nerozuměl, vlastně vůbec. Asi po 14 dnech jsem četl Janovo evangelium a najednou jsem cítil obrovskou bolest ve svém srdci, já četl něco, co mluvilo přímo ke mně. Cítil jsem to všude, zasahovalo mě to až do nejhlubšího nitra (Žid 4,12). Bylo mi hrozně, cítil jsem jen bolest, poznal jsem pravdu. Spadly mi šupiny z očí, žil jsem ve velkém “bludu” jako mnozí. Viděl jsem se “zevnitř” tak, jak jsem na sebe ještě nekoukal. Byla to katastrofa, byl jsem od pýchy až po sobectví snad nejhorší člověk na světě, cítil jsem těžký balvan, který ležel na mém srdci. Byl to pro mě obrovský šok.

Řekl jsem tomu mému kamarádovi: “Co mám dělat?” On mi napsal na kousek papíru čtyři nebo pět vět. Pak jsem počkal na chvíli až budu chvíli sám, když se to stalo, klekl jsem si na kolena a sepjal jsem ruce k sobě, ten papírek jsem položil na zem a nahlas četl. Vyznal jsem Pána Ježíše jako svého Pána, Zachránce a Spasitele. Poprosil jsem ho, aby mi odpustil mé hříchy, moji minulost, bolelo to. Plakal jsem. Když jsem to vše řek, stalo se něco velmi zvláštního, cítil jsem jak se Bůh dotkl mého ramene, plakal jsem ještě víc a děkoval Bohu. Pán Ježíš mi dal nový život, také mi dal nové srdce (Ez 36,25-26). Je nepochopitelný, jak se Bůh k nám sklání, jenom zřídka u nás najde skromnost, on nám myje nohy (Jan 13,3-5).

Proč nás nenechá padnout a zahynout? Protože nás miluje, a to všechny. Pochopení služby našeho Pána Ježíše, včetně svého kříže (hrozná smrt) zůstává našemu ubohému a úzkému rozumu i našemu hledajícímu srdci skryto. Ten, kdo dostane poznání, začíná tušit, že jen láska Boha je něčeho takového schopna, protože je božská, je nekonečně vyšší než naše malé srdce. Bůh si každého z nás vede zvláštním způsobem, důvěřuje mu, protože On nás zná mnohem líp než my sebe. Není to žádný vysněný Bůh z knížek nebo bájí, je to Bůh, který existuje, je živý.

Všechno mě baví, život s Pánem je krásný, nejkrásnější a já mu za to stále děkuji. Proto píši i toto malinkatý svědectví (2Tim 1,7-8). Centrem mého života je Kristus, on mi dal všecko (Flp 3,8). Nikdy mě nenapadlo, že je Bůh živý, ano věřil jsem, ale nevěděl jsem čemu (1 Kor 2,9). Teď stále prosím Pána Ježíše, ať mi ukazuje cestu, chci být tam, kde mě chce mít On. Jsem ve vězení a ještě nějakou dobu budu, přesto prožívám nejkrásnější dny mého života a to vše díky našemu Pánu Ježíši Kristu. Dnes si na drogy ani nevzpomenu, dnes už dokonce ani nekouřím, už rok a půl. Modlil jsem se a Pán mi to vzal a zahodil do mého minulého života a já mu teď za to vše děkuji, On mi dal tu největší svobodu, On za mě zemřel, i za tebe. Pán se mi dal poznat (Jan 14,21). Děkuji ti Pane Ježíši Kriste, amen. (Řím 8,37-39)

Martin P.