Zpět na úvodní stranu

Milí čtenáři!

Pobožnost tří zdrávasů nenahrazuje žádnou jinou pobožnost, ani pobožnost svatého růžence!

Každá z pobožností má své místo a svůj cíl. Pobožnost svatého růžence je pro duše, které chtějí růst ve víře a při jeho modlitbě probírají na zrnkách růžence celý nový zákon a rozjímají o něm.

Pobožnost tří zdrávasů sama o sobě nestačí k duchovnímu růstu, její místo je jinde. Může chránit nás a hlavně pomoci chránit naše blízké, kteří ve víře odpadli, jak poznáme z následujících svědectví. Ten, kdo se modlí tuto pobožnost oslavuje společně s Pannou Marií Nejsvětější Trojici a tato oslava, i když třeba není plně prožívaná, otevírá cestu ke spáse. Tím, že oslavují Nejsvětější Trojici spolu s Pannou Marií, Její Neposkvrněné Srdce přefiltruje naší nedokonalost a Pán pro lásku k Nejsvětější Panně uděluje milosti. Právě dík této schopnosti Svaté Panny, která je prosící všemohoucnosti, je mnoho duší zachráněno pro věčnost.

Na konci knížky je ještě krátce uvedena pobožnost k Božímu milosrdenství, která s pobožností tří zdrávasů nijak nesouvisí, ale přesto jedno mají společné: Jsou nám dány nejen k našemu užitku, ale obě také jako pomoc pro naše blízké, kterým jejich prostřednictvím můžeme pomoci! Využijme těchto darů nebes pro naše blízké!

 

SLOVA II. VATIKÁNSKÉHO KONCILU

Rozličné projevy pobožnosti k Bohorodičce, která Církev schválila v mezích zdravého a pravověrného učení podle časových a místních podmínek a souhlasně s povahou a identitou věřících způsobují, že:

“když se prokazuje úcta Matce, patřičně se poznává, miluje a oslavuje Syn a zachovávají se Jeho přikázání.”

(Dogmatická konstituce o Církvi Lumen gentium, n.66)

“Svatý církevní sněm ... povzbuzuje všechny syny a dcery Církve, aby velkodušně pěstovali úctu k Panně Marii, hlavně úctu liturgickou, aby měli ve velké vážnosti mariánské pobožnosti a nábožné úkony, které v průběhu věků doporučil učitelský úřad Církve.

Věřící ať pamatují, že skutečná nábožnost... vychází z pravé víry, která nás přivádí k uznání vznešenosti Boží Rodičky a nabádá nás k synovské lásce k naší Matce a k následování její ctnosti.”

(Tamtéž, n.67)

 

 

VOLÁNÍ DUŠÍ

aneb

mnichem či svobodným zednářem.

Matěj Schunesch, člověk protináboženského smýšlení, si jednou dělal pořádek v knihovně a tu mu padla do oka kniha Henricha Lassera Naše Pani Lurdská. Listuje v ní, po té se do ni začte. Čte nejprve s nechutí, dále se zájmem, později vášnivě a nakonec na kolenou. Dozvídá se o zázracích Panny Marie, proto ji prosí: “Ty, která jsi tolik obrátila , obrať i mě!”

Když dočetl, pocítil nepřekonatelnou nechuť pracovat dále jako náčelník stanice. Dal výpověď a koncem října 1873 odešel do Marseille. Tam trávil čas v zábavách, na práci nemyslel a myšlenka na obrácení se rozplynula.

Majitel hotelu, ve kterém bbydlell, mu 2. ledna 1875 navrhl, aby vstoupil do svobodozednářské lóže. Matěj měl být přijat již za několik dní a jako odměnu měl slíbené vedoucí místo v kanceláři námořních zásilek, Následující den se při ranní kávě v novinách dočetl o činnosti kapucínů. O těchto řeholnících nikdy doposud neslyšel. Zaujalo ho to, proto se na ně vyptával. Dozvěděl se, že mniši v řeholi chodí bosí, s nepokrytou hlavou. Prosí o chléb a co jim zbyde, o to se dělí s chudými.

V tom uslyšel naléhavé volání vnitřního hlasu: “Pokud se chceš obrátit, musíš jít k nim!”

Druhý den se setkal se starým mnichem. Měl na zádech vak, byl bosý a hlavu měl nepokrytu. Pomyslel si: “Toto je jistě kapucín.” Pustil se za ním a sledoval ho až k bráně kláštera. Zazvonil a požádal, aby jej přijali za novice.

“Je to náhlé povolání,” konstatoval otec provinciál, kterému Matěj předložil své přání a doklady. “Snažím se nepředpokládat, že jste podvodník! Ale kdo může být v 21 letech náčelníkem stanice!? To jsou falešné doklady!”

Matěj ale vážně řekl: “Jestli mě dnes nepřijmete, věřte, že zítra budu přijatý do zednářské lóže.”

Páter mu tedy vysvětlil, co obnáší život kapucínů. Dal mu též dopis pro pátera novicmistra v Aix v Provence a naznačil možnost pokračovat ve studiu s výhledem na kněžské povolání. “Ale”, dodal opatrně, “po takovém bouřlivém životě, jaký jste dosud vedl, by vás mohl klidný život v klášterní cele přivést ke ztrátě povolání. Proto vám radím, abyste se stal bratrem laikem.” Jeho dobře míněnou radu mladý postulant přijal. Stal se novicem pod jménem frátr Cyprián a plnil všechna duchovní cvičení po dobu roku zkoušky. Bylo to pro něj dost tvrdé, ale vydržel. Po prvních slibech byl jeho první stanicí klášter v Besancone, potom Stezle v Holandsku, v době, kdy tam vládlo velké pronásledování řeholníků.

Pak se dostal do Lyonu, odkud na svou žádost odešel v r. 1885 do misií v Adene, později do Seyšely a nakonec do Berberi v Somálsku.

Když se ho po jeho obrácení ptali, jestli si ve svém světském životě ponechal něco z náboženského života svého dětství, bratr Cyprián odpověděl: “Všechno jsem ztratil, všeho zanechal, všechno zapomněl. Jen jeden náboženský úkon přežil ztroskotání mojí víry. Byl to zvyk denně se modlit třikrát Zdrávas Maria... . Zvykl jsem si na to od svého prvního svatého přijímání, kdy jsem to slíbil svojí matce. Nikdy jsem nezapomněl pomodlit se tyto tři Zdárvas Maria... . Nebylo to z nějakého zbytku víry, který by mi snad zůstal, ale jen z úcty k památce mé matky. Sám Bůh ví, z jakého života jsem se musel vysvobodit. A přece jsem se z něho dostal.” (LT)

Podle zjevení Nebeského Otce sv. Kateřině Sienské (Rozhovor o Boží prozřetelnosti, kapitola 139) Maria je voláním Božské dobroty pro lovení duší.

“Každý, ať už je spravedlivý nebo hříšník, když si Jí bude náležitě ctít, nebude chycen nebo pohlcen pekelným démonem”, to jsou další slova Nebeského Otce světici.

Abychom si bezpečněji zajistili svoji spásu, musíme se na základě tohoto podobenství nechat chytit na udici Panny Marie. To se dá udělat různým způsobem. Jeden z nejjednodušších je právě pobožnost tří Zdrávas Maria... . Tato pobožnost spočívá v tom, že každý den se modlíme třikrát Zdrávas Maria... na úmysly, které Nejsvětější Panna zjevila sv. Matyldě. Doporučují se připojit ještě střelné modlitby jako např.: “Ó, Matko moje, chraň mě v tento den (v tuto noc) od smrtelného hříchu.” A nebo modlitbu, kterou navrhl sv. Alfonz z Liguori: “Pro svoje čisté a neposkvrněné početí, ó Maria, zachovej čisté moje tělo, moje srdce a mojí duši. Tyto modlitby se můžeme modlit jen jednou anebo střídavě po každém Zdrávas Maria...

 

Udělej to, co ode mě žádáš.

Sv. Matylda z Hackenbornu, benediktýnka, která žila ve 13. století (*1298), byla velkou důvěrnicí Svaté Panny. Dostala od Ní příslib, o kterém budeme mluvit.

Tato světice v pokročilém věku myslela z bázní na okamžik, kdy její duše opustí tělo, aby vstoupila do věčnosti. Prosila Matku Boží, aby jí pomáhala v této velké a těžké chvíli.

Nejsvětější Panna, která se už několikrát zjevila své věrné služebnici, i nyní vyslyšela její prosbu a odpověděla jí: “Ano, učiním to, co ode mě žádáš, dcero moje, ale potom žádám od tebe, aby ses každý den modlila tři Zdrávas Maria... .

První Zdrávas Maria... ke slávě Boha Otce, který mě velkolepostí své všemohoucnosti tak povýšil a poctil mojí duši, že jsem po Něm orodováním všemohoucí v nebi i na zemi...

Druhý Zdrávas Maria... ať je k poctě Boha Syna, který mě ve své velké a nevyzpytatelné moudrosti ozdobil a naplnil takovými dary poznání a rozumu, že se raduji z patření na Nejsvětější trojici více než všichni svatí a že mě obdařil takovou září, která jako slunce osvětluje celé nebe...

Třetí Zdrávas Maria... ať je k oslavě Svatého Ducha, který do mě vlil plnost sladkosti své lásky a učinil mě tak dobrou a laskavou, že jsem po Bohu nejtišší a nejsladší..”

zde jsou přislíbení Nejsvětější Panny spojené s 3 Zdrávasy:

“V hodině smrti budu u tebe a budu tě těšit a odhánět od tebe každou ďábelskou sílu. Budu ti vlévat světlo víry a poznání , aby tvá víra nebyla pokoušená nevědomostí nebo bludem. Budu ti pomáhat v hodině přechodu do věčnosti a vlévat do tvé duše sladkost Boží lásky, aby tě ovládla tak, že každá bolest a trpkost smrti se změní prostřednictvím této lásky na nejsladší zážitek.” (Liber specialis gratiae. P.I, kapitola 47).

Abychom vyhověli touze Nejsvětější Panny, měli bychom uctívat modlitbou každého Zdrávas Maria... jednu ze 3 výsad, udělených Marii Nejsvětější Trojicí: moc, moudrost a lásku.

Různý úděl dvou hříšníků

Podle přislíbení Nejsvětější Panny jsou tři Zdrávasy nejjistějším prostředkem jak dosáhnout dobrou smrt. Tato modlitba nás chrání před nebezpečím pekla a otvírá nám nebe.

Následující událost se stala v r. 1904:

Mladík jménem Richard se naneštěstí spřátelil se zlým člověkem. Ten ho zavedl na cestu neřesti. Richard zanechal všechny úkony zbožnosti kromě modlitby tří Zdrávas Maria... , které odříkal každý večer. Jednou zůstali oba mladíci až do noci v domě hříchu. Když Richard nemohl svého kamaráda, který byl ještě horší než on, přinutit, aby šli domů, nechal ho Richard tedy být a vrátil se domů sám. Pomodlil se svou obvyklou modlitbu a šel spát.

Sotva však usnul, vzbudily ho silné rány. Ustrašeně se díval kolem sebe. Viděl před sebou mladíka, který vešel bez toho, aniž by si otevřel dveře. Richard v něm poznal svého kamaráda. “Jsem to skutečně já”, říká mladík dutým hlasem, “jsem mrtvý a jsem zatracený. Když jsem vycházel z domu hříchu, zabili mě dýkou. Moje tělo najdeš tam na chodníku. Moje duše je v pekle. Ty bys tam byl se mnou, kdyby ses nebyl modlil ty tři modlitby ke Svaté Panně. Ó, já nešťastný, podívej, jak vypadám!” Po těchto slovech rozepnul svoje šaty a ukázal se mu. Byl celý v plamenech. Pak zmizel.

Richard se rozplakal, padl na zem a děkoval Panně Marii, prosil o odpuštění svých hříchů a slíbil, že změní svůj život. Když tak přemýšlí, co by měl udělat, zaslechne zvony otců františkánů, které zrovna zvoní na ranní bohoslužbu. “Tam mě volá Bůh” , zvolá, “abych se tam kál za své hříchy!” Ihned odešel a vrhnul se k nohám otce gvardiána v klášteře a prosil o přijetí do řehole. Ale protože byl známý svým výstředním životem, odmítli ho. On se však nevzdal, Vypověděl otci františkánovi vše, co se mu v noci přihodilo. Dva řeholníci tedy odešli na udané místo a skutečně tam našli mrtvé tělo nešťastného mladíka ležet v kaluži krve s tváří zkřivenou hrůzou.

Richarda do řehole přijali. Žil příkladný život a za čas odešel hlásat evangelium do Indie. Odtud odešel do Japonska, kde pracoval s takovou horlivostí, že si vysloužil mučednickou smrt. (P.Schouppe S.J. Le dogme de Infer)

 

Panna Maria dodržela slovo.

Všichni kráčíme do věčnosti. Každá cesta má svůj konec. Máme zahánět myšlenku na smrt jako nepohodlnou a strašnou? Ne, raději na ni mysleme včas. Lepší je postarat se o to, aby náš den smrti byl jasný a radostný jako první den skutečného života, jako začátek plného a věčného štěstí.

Tři Zdrávas Maria... jsou mocným prostředkem, jak toho dosáhnout. A to nám potvrzují fakta. Jeden misionář vyprávěl: ”Jednoho den mě upozornili, že je vážně nemocný jeden člověk. Byl to mírný a pokojný muž, ale nežil náboženským životem. V minulosti jsem ho byl vícekrát navštívit a vždy mě přijal dobře. Jeho nemoc však pokračovala a srdce stále více sláblo. Rozhodl jsem se, že si s ním pohovořím o zpovědi. Od svatby totiž u sv. zpovědi nebyl. Na můj návrh však ztvrdl, úsměv mu zmizel s tváře, ba zmizela i jeho obvyklá zdvořilost. Řekl mi: ”Přicházíte mě navštívit jako přítel, to je v pořádku. Ale nyní chcete znásilnit moje svědomí. Odejděte a víckrát už sem nechoďte. Já se nikdy nevyzpovídám!”

Musel jsem odejít Ale než jsem odešel, klekl jsem si k lůžku a co nejmírněji jsem ho požádal: “Když se nechcete vyzpovídat, dovolte mi alespoň, abych se u vás mohl pomodlit tři Zdrávas Maria... .

“Jen se pomodlete”, odpověděl: “Ostatně tři Zdrávas Maria... to je jediná modlitba, která mi zůstala. Když před 5 lety umírala moje manželka, požádala mě, abych se je modlil za ni. Slíbil jsem jí to a vždy jsem to věrně dodržoval. Ale víc ode mě nežádejte.

Pomodlili jsem se spolu třikrát tuto krásnou modlitbu, a potom jsem se chystal k odchodu... Tu mě však chytil za ruku, aby mě zadržel a se slzami v očích mě požádal: “Otče, vyzpovídejte mě!” Druhý den přijal svaté přijímání a s velkou horlivostí při díkuvzdávání tiše usnul.

Úplně změněná.

Bylo dva dni před skončením svatých misií v malém provinčním městečku. Za misionářem přišla jedna laskavá duše, která ho upozornila na jednu těžce nemocnou zahradnici. Nepřipouští si svou nemoc, myslí si, že je jen nastydlá. Misionář jí navštívil, nemocná však odmítla i pouhou zmínku o zpovědi, nakonec řekla: “Přijďte za tři dny, potom uvidíme.”

“To ale není možné, za 3 dny už tu nebudu.” Dal jí tedy obrázek Nejsvětější Panny se slovy: “Vrátím se odpoledne ve čtyři hodiny. Snažte se připravit na svatou zpověď.”

Když se misionář vrátil, zjistil, že žena je úplně změněná. Se sepnutýma rukama a velkou lítostí si vykonala generální svatou zpověď. Překvapený kněz se jí zeptal: “Co jste udělala, že jste si zasloužila tak velkou milost?”

“Ó, velmi málo,” odpověděla, “před 40 lety jsme měli ve farnosti misie. Byla jsem vdaná a bylo mi tehdy 25 let. Misionář mě tehdy přivedl k předsevzetí modlit se třikrát Zdrávas Maria... každý den po celý sbvůj život. Byly doby, kdy jsem měla hodně práce, vychoval jsem pět dětí, ale nikdy jsem se nezapomněla pomodlit své 3 Zdrávas Maria... .” Večer toho dne řekla nemocná své dceři: “Jsem šťastná. Zdá se mi, že se na mě Svatá Panna usmívá, neboť jsem po čtyřiceti letech vykonala svatou zpověď...” O hodinu později tiše usnula bez smrtelného zápasu.

Nechci kněze.

Kněz vypravuje: Do městečka se jednoho dne nastěhovala paní, která byla dost bohatá, ale zcela bez náboženského života. Po 3 měsících se u ní objevily prudké bolesti žaludku. Tři lékaři, kteří pacientku vyšetřovali, považovali její stav za velmi vážný, proto se jí její přítelkyně zeptala, zda nechce kněze. “Nikdy,” odpověděla. “Když sem nějaký přijde, rozbiji mu hlavu a vyhodím ho ven!”

Upozornili mě na to, proto jsem se vroucně pomodlil k Pánu Ježíši a Panně Marii, a po té jsem se odebral k jejímu domu. Vešel jsem k nemocné do pokoje. Sotva mě zahlédla, obrátila se ke mě zády a řekla: “Jděte pryč, já nechci kněze ani vidět, nemluvte mi o zpovědi a kliďte se!”

Musel jsem odejít. Protože se však smrt nedostavila tak rychle, jak se lékaři obávali, opětovně jsem ji navštívil. Navštěvoval jsem ji celý týden, vždy mě ale vítala stejně.

Jednoho dne však s moji úpěnlivou prosbou pomodlit se spolu s ní třikrát Zdrávas Maria... konečně souhlasila. Když jsem odcházel, řekl jsem těm, kteří byli s ní: “Je zachráněna. Do tří dnů požádá o svatou zpověď”.

Druhý den jsem se k ní vrátil a tak, jako předešlého dne, jsme se spolu pomodlili třikrát Zdrávas Maria.... . Třetího dne, jen co jsem vstoupil, hned mě sama požádala o udělení svátostí. Žila potom ještě dva měsíce a projevovala velkou zbožnost. Tři Zdrávas Maria.... ji otevřeli nebe. (LT)

PŘÍKLAD VELKÝCH SVATÝCH.

Velký padovský divotvůrce a učitel Církve svatý Antonín (1195-1231) již před zjevením svaté Matyldě znal a uplatňoval modlitbu třech Zdrávas Maria... ke cti trojnásobného panenství Matky Boží jako prosbu za milost uchovat si své trojnásobné panictví: panictví mysli, srdce a těla.

V první polovině 18. století jeden výřečný františkán putoval po Itálii. Všude způsoboval obdivuhodné oživení víry a činil zázraky.

Byl to svatý Leonard z Portomaurizio. Jaké bylo tajemství jeho úspěchů? Pobožnost k Panně Marii, kterou vykonával mimořádným způsobem. Při jeho misiích bylo kázání o Matce Boží oblíbeným tématem. Věřil, že právě toto mu zabezpečuje dobré výsledky misií. Byl apoštolem třech Zdrávas Maria... .

Když jednou hovořil o neřesti nečistoty, vyprávěl jeden případ:

Jeden římský mladík, který se hříchu nečistoty dopouštěl již ze zvyku, dostal od svého zpovědníka otce jezuity pokání modlit se denně tři Zdrávas Maria... . Hřích se stále opakoval a zpovědník dával stále to stejné pokání. Ukázalo se však jiné nebezpečí - mladík se rozhodl vydat na cestu po světě. Jeho zpovědníkovi se to nelíbilo. Když se s ním loučil, velmi naléhavě ho žádal, aby nikdy nevynechal pobožnost třech Zdrávas Maria.... a po každém pádu do hříchu vzbudil lítost a předsevzetí dále nehřešit.

Uplynulo několik roků. Mladý muž se vrátil do Říma a šel navštívit svého zpovědníka. Dobrý páter jezuita místo téměř beznadějného hříšníka přijal nového člověka. Mladík se úplně změnil. Po někdejších ubohostech nezůstalo ani stopy. Udivenému páterovi mladý muž řekl: “Otče, nevzpomínáte si, jakou dobrou radu jste mi dal, když jsem odjížděl? Aby jsem ráno a večer nezapomněl na modlitbu tří Zdrávas Maria... ke cti Neposkvrněné. Nuže to za tuto pobožnost mi Nejsvětější Panna vymohla čistotu....”.

O této milosti potom páter jezuita vyprávěl z kazatelny s náležitou opatrností. Doslechl se o tom jeden kapitán, který měl již mnoho roků nedovolené styky s jistou ženou. Zdálo se mu, že pobožnost třech Zdrávas Maria... je dobrým prostředkem, jak se odpoutat od nedovoleného poměru. Začal se tedy modlit denně tři Zdrávas Maria... a za několik měsíců se žádaný účinek dostavil. Přinutil se k ukončení tohoto vztahu. Uplynulo několik dní a jemu se opět naskytla lákavá příležitost upadnout do starého hříchu. Panna Maria mu však zvláštním způsobem pomohla tak, že zase získal pevnou vůli zachovat si čistotu a pokračovat ve své zbožnosti.

Svatý Leonard byl jedním z těch světců, kteří nejvíce přispěli k rozšíření této krásné pobožnosti. Doporučoval vojenským kaplanům, aby k této pobožnosti vedli vojáky. Nabádal je k tomu velmi přesvědčivě:

“Nejdražší! Tuto krásnou pobožnost si osvojte všichni a vytrvejte v ní až do smrti. Zpovědníky prosím, aby ji ukládali kajícníkům jako pokání do nové zpovědi. Ať se dozví, že tato pobožnost jim přinese více užitku než všechny jiné formy pokání, které by jim mohli být uložené!”

Svatý Alfonz Liguori, který žil ve stejném století, byl také přesvědčen o potřebě a účinnosti mariánského apoštolátu. Jako kazatel, zpovědník a spisovatel neustále důrazně doporučoval krásnou pobožnost třech Zdrávas Maria... . Chtěl, aby si ji všichni osvojili a zůstali ji věrní: kněží i řeholníci, hříšníci i zbožné duše, děti, dospělí i starci. To bylo jedno ze základních témat, které doporučoval ve svých kázání. Ve svých spisech o ní hovoří na více než dvaceti místech. Podle jeho přesvědčení - přičemž se odvolává i na mínění jiných autorů - se mnozí spasili jen při věrnosti této pobožnosti!

Apoštol Říma 18. století svatý Jan Baptista de Rosi rozšiřováním této pobožnosti se přičinil o bezpočetná obrácení. Když se v jeho zpovědnici objevili zatvrzelé duše zamotané do sítí zla, které se jim zdáli nerozmotatelné, nenašli lepší lék na svá trápení než pobožnost ke Svaté Panně. Byla to právě modlitba třech Zdrávas Maria... .

Jedna řeholní osoba byla po 11 let trápena silnými pokušeními smyslnosti. Vícekrát jim podlehla a stále žila v nepokoji. Zdálo se ji nemožné se z toho dostat. Přece však poklekla do zpovědnice kanovníka de Rossiho. Světec ji vyslechl s velkou láskou a po vyznání ji řekl:

“Pravím Vám na tomto Božím místě, abyste se snažila tomuto pokušení odporovat, jinak se nevyhnete trestu spravedlivé Boží ruky. Proto Vás povzbuzuji, abyste se každý den modlila třikrát Zdrávas Maria... ke cti čistoty Nejsvětější Panny Marie. Ujišťuji Vás, že budete ze svého stavu vysvobozena. I já se od nynějška budu za Vás modlit. Dejte si však pozor, abyste již více nedala k tomuto hříchu souhlas tak, jako v minulosti.”

Od tohoto dne tato osoba nejenže neupadla do hříchu, ale ztratila se i všechna pokušení a žila ve velkém duševním pokoji.

Horlivými šířiteli třech Zdrávas Maria.... byli i svatý Jan Vianney - farář z Arsu, svatý Gabriel od Bolestné Matky Boží, svatý Eymard, svatý Antonín Maria Claret, svatý Jan Bosco, svatá Gemmy Galganiová. Všichni svatí a blahoslavení redemptoristi zdědili od svého otce svatého Alfonze úctu a horlivost pro tento zbožný zvyk. Mezi nimi vynikali svatý Klement Maria Hofbauer a svatý Gerard Majella. Tato pobožnost je pojata do povinných modliteb všech synů svatého Alfonze.

 

VELKÉ ROZŠÍŘENÍ.

Před více jak půlstoletím se pobožnost třech Zdrávas Maria..... tak rychle rozšířila, že je to zřejmým důkazem vůle Boží. Duší tohoto hnutí byl horlivý francouzský kapucín Jan Křtitel de Blois.

Tento zbožný řeholník byl přesvědčený o tom, že šířením této pobožnosti koná věc příjemnou Bohu i Nejsvětější Panně. Kázal při každé příležitosti o modlitbě tří Zdrávas Maria.... Rozšiřoval ji a nedal se odradit žádnými těžkostmi či odporem. Na mariánském kongresu v Lyonu v roce 1900 o této své činnosti referoval. To, o čem hovořil, se mnohým zdálo jako zjevení. O tři roky později na mariánském kongresu ve Freiburgu podal velmi příznivou zprávu. Tvrdil, že tato pobožnost se stává v církvi všeobecnou. Na mariánském kongresu v Einsiedeli v roce 1906 mohl přednést ještě rozsáhlejší zprávu odvolávající se na nepředstavitelné dobro plynoucí z této pobožnosti, o kterém se přesvědčil jak on sám, tak i jeho spolubratři.

Nespočetné oznámení o milostech a zázracích přicházeli na adresu tohoto horlivého apoštola. Bylo založeno zbožné sdružení modlitby třech Zdrávas Maria..... a časopis Le propagateur des Trois Ave Maria - šířitel třech Zdrávas Maria.... . Tento časopis nestačil uveřejňovat pozoruhodné zprávy o milostech, mnohé ze zpráv se proto ani neuveřejnili.

V několika málo rocích se pobožnost rozšířila ve Francii, Itálii, Španělsku, Belgii, Německu, Švýcarsku a Kanadě. Ve Španělsku nenajdeme oblast, kde by tato pobožnost neměla svých horlivých zastánců.

Byli vytisknuty milióny letáčků seznamující věřící s touto pobožností. Leták: “Nebe zajištěné pobožností tří Zdrávas Maria...” v prvních letech tohoto století dosáhl šesti miliónový náklad a byl přeložen do deseti jazyků.

Různé tiskoviny týkající se této problematiky dosáhly ve Francii jen v jednom desetiletí náklad několika desítek milionů výtisků.

I v mnohých misijních krajinách se tato pobožnost rozšířila velmi rychle a přinesla hojné ovoce. Do oběhu se dostala i medailka Naši Paní třech Zdrávas Maria... , která se stala velmi žádanou.

 

Bezpočetné milosti

V Rio Grande del Sud v Brazílii je pobožnost třech Zdrávas Maria.... rozšířena ve všech farnostech.

Páter Fedele, kapucínský misionář, uvádí ve svém dopise:

“V jednom z mých posledních dopisů jsem Vám psal, že při nohách Naší Pani Lurdské v jeskyních a kaplích ji zasvěcených, se svatý růženec spojuje s pobožností tří Zdrávas Maria.... . Šťastné výsledky této spasitelné pobožnosti jsou tak bohaté a tak zřejmé, že není možné je všechny zaznamenat. Jsou to uzdravení, obrácení, náhlé zlepšení jednání, svatá smrt či vítězství nad vášněmi. Myslím, že Vám udělá radost, když Vám popíši tuto událost:

Jeden funkcionář svobodozednářské lóže ve své bezbožnosti (abych neřekl ve své nenávisti k Církvi) zašel tak daleko, že nechtěl dát pokřtít své děti. Několik zbožných duší se spojilo ve svém úmyslu vyprosit obrácení tohoto nešťastníka. Začali křížovou výpravu třech Zdrávas Maria.... . O několik týdnů dosáhli žádanou milost. Děti, ze kterých nejstarší mělo 11 let, byli pokřtěni a otec vystoupil ze svobodozednářské lóže.” (LK)

 

Příhoda starého hříšníka Petra

Z Kurdistánu píše jeden zpravodaj:

“Tato modlitba se stává naši hlavní pobožností. Téměř každá medailka učiní zázrak a trvalo by velmi dlouho, kdybych chtěl vyprávět o každém z nich.

Moji žáci se nyní věrně modlí každý večer své tři Zdrávas Maria...., jak jsem jim to nařídil před našim rozloučením po svatém růženci. Většina rodin uchovává s úctou obraz Naši Paní třech Zdrávas Maria.... a vzývá ji ve všech zkouškách.

Jedna věc je zde pozoruhodná. Moji chudobní vesničané, kteří tak těžko přijímají každou novou pobožnost, při této nemají žádné těžkosti. Stačí jim ji jen správně vysvětlit. Zdá se, jako by měla v sobě neodolatelnou sílu - tak zázračně působí na duše!

To, co přivedlo mé farníky k tomu, aby se stali navždy věrnými Naší Paní třech Zdrávas Maria...., byl velký zázrak, kterého jsme se stali očitými svědky. Týkal se jednoho starce naši farnosti.

Věkem vysílený stařec Petr, již skoro stoletý, byl hanbou naši farnosti pro svoji bezbožnost a zločiny. Marné byly všechny pokusy o jeho obrácení. Jeho ďábelská zvrácenost vyčerpala trpělivost mnoha kněží přede mnou jako i moji. Osmdesát let byl Petr zbojníkem, vrahem, nemravníkem. Nezastavil se před žádným zločinem. Jeho bezútěšnost ústila až do šílenství. Stál již nad hrobem, přece však nadále pokračoval v ohavnostech své mladosti.

Vysmíval se náboženství, urážel kněze, kazil nevinné, učil mladé zlému, chlubil se svými zlými činy a nevynechal jedinou příležitost aby šířil zlo.

Když se k nám dostala pobožnost třech Zdrávas Maria..., tento bezbožník ji uvítal sarkasticky a s výsměchem podle svého zvyku.

V květnu mu však spravedlivý Bůh dal o sobě vědět. Petr vážně onemocněl. Jak se však k němu přiblížit a mluvit s ním o věčnosti?! Sáhl jsem proto k prostředku, který jediný se mi zdál účinný - devítidenní pobožnost k Naší Paní třech Zdrávas Maria... před jejím velkým a krásným obrazem, který jste mi kdysi poslali a který je okrasou našeho kostela. Po té jsem tajně položil medailku Panny Marie pod jeho polštář a čekal jsem. Tři dny na to mě nemocný zavolal. Vyzpovídal se a hořce plakal. Tímto zázrakem mu však naše dobrá Matka udělila i zdraví těla. Dnes tento starý hříšník je povzbuzením pro všechny. Často je ho vidět, jak klečí před obrazem Naší Paní, které vděčí (abych použil jeho vlastní slova) za zem i nebe.” (LK)

 

SCHVÁLENÍ A POVZBUZENÍ CÍRKVE

Nad podivuhodným rozšířením a velkým požehnáním, které přinesla pobožnost třech Zdrávas Maria...., Církev vyslovila brzy radost. Dala svá schválení a udělila hojné duchovní výsady.

Její horlivý apoštol Jan Baptista de Blois dostal pochvalu a požehnání od papeže Lva XIII., který na pobožnost udělil odpustky a nařídil, aby se třikrát Zdrávas Maria.... modlil kněz i lid po každém čtení mše svaté. Toto nařízení trvalo až do nové liturgické reformy.

Benedikt XV. přijal s radostí přání podporovatelů této pobožnosti a povýšil sdružení, založené P. de Blois, na primární (s možností vytvářet filiální sdružení po celém světě). Učinil to apoštolským listem Zbožné dílo šíření třech Zdrávas Maria... a obdařil jej početnými odpustky a výsadami.

Papež Jan XXIII. udělil apoštolské požehnání všem, kteří spolupracují na díle šíření úcty a lásky k Matce Boží mezi křesťanským lidem “prostřednictvím pobožnosti třech Zdrávasů na její počest” (Máj 1959).

29.3. 19964 papež Pavel VI. udělil zvláštní požehnání těm, kteří šíří tento apoštolát pro slávu naši nebeské Matky a k duchovnímu blahu mnohým duším a povzbuzoval je v další činnosti.

I mnozí biskupové, arcibiskupové i kardinálové přispěli k šíření této pobožnosti, neboť ji uznali za velký prostředek šíření dobra pro duše.

 

Potřeboval jsem toto ponaučení.

Jeden páter kapucín vypráví:

“Do doby oné události jsem nebyl proti třem Zdrávas Maria..., ale nebyl jsem jimi ani zvlášť nadšený. To musím uznat podle pravdy. Dnes jsem však úplně jiného názoru a posílám Vám autentický popis obrácení jednoho hříšníka. Celá událost se stala takto:

Byl jsem spolu s dalším páterem, který byl horlivým apoštolem třech Zdrávas Maria..., na svatých misích. Bylo to minulého adventu. Důstojný pán vřele doporučoval každodenní modlitbu třech Zdrávas Maria... . V polovině misií o půl dvanácté v noci naléhavě zazvonil zvonec na faře. Všichni již odpočívali. Pan farář vstal a otevřel. Na prahu stál muž, který žádal zpověď a chtěl se zpovídat u mě. Zavolali mě tedy, abych sešel dolů. Když jsem jej vyzpovídal, zamyslel jsem se nad jeho noční návštěvou. Zeptal jsem se jej, proč nepočkal do rána.

“Já nejsem nijak zvlášť zbožný”, řekl mi otevřeně. “Již několik roků jsem se vůbec nemodlil. Nyní jsem však navštívil misijní kázání, kde důstojný otec doporučil modlit se každý den třikrát Zdrávas Maria... . Za těch osm dní jsem je od té doby nevynechal ani jednou. Když jsem nyní přišel v tak pozdní hodinu, je to proto, že to již nemohu déle vydržet. Vzpíral jsem se celý den, a proto prosím o prominutí, že jsem Vás obtěžoval tak pozdě v noci.”

Propustil jsem tohoto kajícníka a vrátil jsem se do své místnosti proniknut myšlenkou na tři Zdrávas Maria...., o podivuhodné účinnosti o které jsem se právě přesvědčil. Ještě než jsem usnul, slíbil jsem naši nebeské Matce, že již nebudu zanedbávat tak blahodárnou pobožnost. Budu ji šířit všude, kam mě pošle svatá poslušnost. Přemýšlel jsem, proč se ten člověk, kterého vůbec neznám, obrátil na mě a ne na mého spolubratra. Bylo to jistě proto, že Přesvatá Panna chtěla i mě získat pro svoji věc.” (LK)

 

NEJKRÁSNĚJŠÍ POZDRAV PRO MARII.

....Po modlitbě Otče náš, která je vznešenou modlitbou vytrysklou z Nejsvětějšího Srdce Božského Spasitele ve chvíli, kdy učil apoštoly, jak se mají modlit, není krásnější modlitby, účinnější a obsažnější, drahé Bohu i Nejsvětější Panně, než modlitba Zdrávas Maria.... aneb Andělské pozdravení. Tato modlitba se skládá z pozdravu, kterým anděl pozdravil Marii, když ji přinesl zvěst, že se stane matkou Boží při tajemství vtělení: Zdrávas Maria, milostiplná, Pán s tebou. Dále následují další slova, kterými Marii velebila svatá Alžběta z vnuknutí Svatého Ducha: Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný je plod života tvého. A nakonec prosby Církve: ....Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naši. Amen.

Je krásné číst a vychutnávat tato slova, která o Andělském pozdravení napsal svatý Ludvík Maria Grignion z Montfortu, kterého můžeme nazvat mariánským doktorem. Sv. Ludvík dále pokračuje:

Málo křesťanů, i když vzdělaných, zná jeho cenu, kvalitu a nevyhnutelnost. Sama Nejsvětější Panna se vícekrát zjevila velkým svatým a osvíceným, aby jim ukázala jeho zásluhy.... Podnítila tím napsání celých knih o divech a účinnosti této modlitby pro obrácení duší, kde autoři důrazně hlásali všem, že při pozdravení Zdrávas Maria... začalo dílo spásy a že na této modlitbě závisí též spása každého jednotlivce. Vždy se pozorovalo, že ti, kteří nosí v sobě známky zavrhnutí, jako například heretici, bezbožníci, světáci a všichni pyšní lidé, nenávidí Zdrávas Maria.... a pohrdají jím... Na druhé straně se pozoruje, že ti, kteří mají velké znaky předurčení, milují, vychutnávají a se zálibou se modlí Zdrávas Maria... . Čím více jsou spojeni s Bohem, tím více tuto modlitbu vysílají k nebi. Vy, kteří jste předurčeni, služebníci Ježíše a Marie, vězte, že je to nejkrásnější modlitba po Otče náš. Je to nejdokonalejší úcta, jakou můžete vzdát Nejsvětější Panně, protože je to ta stejná poklona, kterou ji Nejvyšší dal složit archandělem, aby získal její srdce. Stala se tak účinnou pro toto tajné rokování, když Maria přes svoji hlubokou pokoru dala souhlas ke vtělení Slova. Prostřednictvím té stejné poklony, když ji složíte s úctou, si nepochybně získáte její srdce i vy.

Zdrávas Maria..., vyslovené s úctou, pozorně, zbožně a skromně, je nepřítelem ďábla, kterého zahání na útěk. Je kladivem, které drtí, je posvěcením duší, je radostí andělů, hudbou předurčených, velepísní Nového Zákona, milovanou pro Marii. Je nebeským deštěm, zúrodňujícím duši. Je čistým a láskyplným polibkem, který dáváme Marii. Je červenou růží, kterou ji věnujeme, drahocennou perlou, číší ambrosie božského nektaru, kterou ji nabízíme. Toto všechno jsou zkušenosti svatých. (Výklad o pravé pobožnosti, kap. 8, n5).

Když je modlitba Zdrávas Maria.... tak krásná a tak milá Panně Marii, můžeme s důvěrou od tohoto trojitého každodenního pozdravu očekávat milosti, příhodnou pomoc a ustavičnou ochranu naši Nebeské Matky.

 

NĚCO NAVÍC? NE!

Někteří by si mohli pomyslet: Nač je nám tato pobožnost - je tak krátká a obyčejná, když existuje tolik krásných a užitečných pobožností ke cti Přesvaté Panny? Například Anděl Páně, při kterém se také modlíme třikrát Zdrávas Maria..., či svatý růženec - královna pobožností ke cti Svaté Panny. Nepohlcují a nečiní snad neužitečnou pobožnost třech Zdrávas Maria...?

Ne. Zde skutečně nejde o nějákou neužitečnou nadpráci, o pohlcení či rozplynutí v jiném.

Naše pobožnost má celkem vlastní fyziognomii. Nemysleme nyní na její původ. Zjevila nám ji sama Svatá Panna a její záměr byl uctít moc Otce, moudrost Syna a lásku Svatého Ducha prostřednictvím jednotlivých darů, které byly uděleny Boží Matce. Zvláštní ovoce, přislíbené duši, která bude věrně oddána této pobožnosti, je pomoc Nejsvětější Panny v poslední chvíli života. Když o tom uvažujeme, je to udělení milostí, které nám budou potřebné, abychom si zasloužili věčnou odměnu.

Modlitba Anděl Páně se kromě třech Zdrávas Maria... skládá z veršů, odpovědí a z prosby. Smyslem této pobožnosti je úcta k tajemství Vtělení.

Růženec, i když se skládá z modliteb Zdrávas Maria..., svoji povahou obsahuje úvahy o tajemstvích života Spasitele a Panny Marie. Též pro svoji šíři třem Zdrávas Maria... neškodí, ale ani tři Zdrávas Maria.... nejsou na škodu růženci. Každá z těchto modliteb má své zdůvodnění.

Když se dělá něco navíc.

“Jednoho dne jsem hovořil o třech Zdrávas Maria.... před několika duchovními,” píše již citovaný Jan Baptista de Blois, “když jeden mladý seminarista mi otevřeně řekl, že sice připouští, že je to krásná pobožnost pro věřící, nezvyklých se mnoho modlit, i on sám se ji dost dlouho modlil. Před rokem toho však zanechal, protože od té doby se denně modlí růženec. Dodal, též, že když se dělá něco většího, zdá se zbytečné dělat něco menšího. Odpověděl jsem mu, že jedno nepřekáží druhému. Jistě je velmi správné modlit se denně růženec, i celý patnáctidesátkový, ale ještě dokonalejší je přidat k němu tří Zdrávas Maria.... ráno a večer. Tato pobožnost kromě toho, že je milá Nejsvětější Panně, získává nám navíc zvláštní milosti, osobitou milost pro konání ctnosti a pro dobrou smrt.”

.........

Nebojme se tedy připojit třikrát Zdrávas Maria... ke svatému růženci. Když milujeme Nejsvětější Pannu, nemysleme si, že pro ni děláme dost!

Bezpochyby samo o sobě je dokonalejší modlit se denně růženec za předpokladu, že to budeme věrně vykonávat každý den, než se denně modlit jen Zdrávas Maria... . Ale je jistě dokonalejší a milejší Nejsvětější Panně spojit tyto dvě nádherná nábožná cvičení. Milosti, které získáme, budou o hodně větší za života i v hodině smrti, jak to dokazují příklady.” (LK)

 

 

JE TO PROZŘETELNOSTNÍ, LEHKÉ A PŘÍSTUPNÉ.

Dobrý mladý teolog, přesvědčený, že tři Zdrávas Maria... nejsou neužitečné pro ty, kteří se modlí svatý růženec, se bude muset přesvědčit o tom, že jsou užitečné pro toho, kdo se nemodlí ani svatý růženec, ani jiné modlitby.

Moderní život dal mnohým zapomenout na nadpozemské skutečnosti náboženství, když zanedbali anebo zapřeli zásady víry, desatero a prostředky milosti. Kolik z nás dnes vysílá ráno a večer alespoň kratičkou modlitbu Tomu, který nás stvořil a který je vždy naším dobrým otcem?!

Nakonec i ti, kteří mají trochu dobré vůle, nezabývají se dostatečně náboženskými věcmi. Každodenní tlak materiálních potřeb, který je chorobou naši doby, pronásleduje všechny. Čas věnovaný posvátným věcem se zdá příliš dlouhý.

Tři Zdrávas Maria... vytvářejí pobožnost vhodnou pro všechny, i pro ty, co jsou velmi zaměstnaní. Ze 1440 minut, ze kterých se skládá náš den, kdo by nechtěl věnovat jeden a půl minuty ráno a večer, aby se pomodlil třikrát Zdrávas Maria.... a zajistil si ochranu Boží Matky?

Tato pobožnost je velmi lehká a přístupná pro všechny pro svoji délku. Má tu výhodu, že obrací pozornost všech, i těch, kteří jsou velmi roztržití, na tajemství, tvořící základ naši víry. Je to tajemství Nejsvětější Trojice, v jejíž jméně jsme byly pokřtěni. Toto tajemství často zanedbáváme a zapomínáme na ně. Bez tohoto tajemství se hroutí celé křesťanství jako bez základu. Opravdu tedy, když máme úmysl modlit se tři Zdrávas Maria..... podle přání Nejsvětější Panny, které vyslovila před svatou Matyldou (a tento úmysl stačí udělat jednou provždy), uctíme tři Božské Osoby. Uznáváme tím Nejsvětější Trojici za nejvyšší pramen všeho dobra, ze kterého nejvíce a nejštědřeji udělila té, která je milovanou Dcerou, Matkou a Neposkvrněnou Pannou, ve které Bůh našel své zalíbení.

 

Nevystřelil na mě.

Z Namuru píše kněz 17.5.1926:

Ve městě, kde jsem byl farářem, žil člověk, který si dal na dveře nápis: Zde přebývá svobodný myslitel.

Tento člověk těžce onemocněl, byl již v nebezpečí smrti. Přes to, co měl napsáno na dveřích, jsem jako farář odpovědný za tuto duši, na tyto dveře zaklepal. Když mě umírající spatřil, vykřikl chraplavým hlasem: “Pušku, dejte mi mou pušku!” Puška skutečně visela nad jeho hlavou.

“Málo na tom záleží, příteli můj,” odpověděl jsem. “Chcete pušku, podám Vám ji...”

“A nebojíte se?” překvapeně se zeptal. “To se divím!”

“Ne, příteli můj, nebojím se.”

Nevystřelil na mě. Usmál se a pustili jsme se do řeči.

O několik dní později souhlasil, že přijme svoji sestru řeholnici, aby jej opatrovala. Jednou z prvních věcí, kterou jeho sestra učinila, bylo odstranění potupného nápisu na dveřích. Brzy jsem mohl nešťastníkovi posloužit svátostmi. Celý udivený tímto úspěchem, jsem mu řekl: “Vy jste ale šťastný člověk. Po celý svůj život jste žil všelijak, jen ne vzorně. Vykonal jste kdejaké zlo, které jste mohl učinit a přece jdete do nebe!”

“To doufám,” odpověděl.

“Čemu připisujete tak velkou milost?” nedalo mi.

“Nejsvětější Panně,odvětil otevřeně. “V den svého prvního svatého přijímání jsem si umínil, že se budu denně modlit třikrát Zdrávas Maria.... . Věřte, že jsem je nikdy nevynechal. To byl jediný úkon mé nábožnosti.” (LK)

 

Vyprávěl jako maminka

Jde o bolestný a dojímavý případ.

23.10.1936 vojenský soud ve Východní Africe vynesl rozsudek smrti s okamžitou platností nad vojákem, který pocházel z Milánské provincie. Byl usvědčen z dezerce a dalších těžkých zločinů. Neobhajoval se a rozsudek smrti vyslechl v pozoru. Tento jeho postoj se zdál v první chvíli cynický.

Odsouzený však požádal o svátosti. Když viděl, že vojenský kaplan zbledl, sám mu dodával odvahu a řekl, že rád zemře. Kněz se ho ptal, zda zná příběh dobrého lotra.

“Ano, otče,” odpověděl. “Chtěl bych si jej však poslechnout znovu.”

Když odsouzený slyšel opakovat Kristova slova `Ještě dnes budeš se mnou v ráji...`, jeho oči zvlhly.

“Otče,” zeptal se: “...a Kristus mi odpustí?”

“V jeho jméně ti říkám, že ano.”

Tehdy nešťastník propukl v přerývaný pláč a přes vzlyky hovořil:

Otče, toto je nejšťastnější chvíle mého života. Umírám klidně. Cítím potřebu vlastní krví smýt zlo, které jsem napáchal. Zarmucuje mě však myšlenka na moji matku. Řekněte ji, že to, co jsem učinil, učinil jsem ve chvíli šílenství.... Ach, ty zlořečené knihy, to ty mě zničili!”

Když ho kněz vyzval, aby přijal Pána Ježíše, vyskočil radostí a zpíval díky a chvály Nejsvětější Panně: “To Panna Maria mě měla ráda, to ona mě zachránila!”

Vyprávěl, jak jej matka naučila modlit se každý večer třikrát Zdrávas Maria..... ke cti Nejsvětější Panně a na vyprošení dobré smrti.

Na to do místnosti vstoupil zástupce ministerstva, který žádal jeho smrt. Odsouzenec s pláčem políbil důstojníkovi ruku: “Děkuji, pane majore! Umírám klidně. Pokud mi odpustíte, bude mi to stačit.” Důstojník s ním s pohnutím pohovořil pár vět. Na závěr nešťastník dodal: “Pokud mi odpustíte, budu se modlit za vás a za všechny dobrodince.”

Odsouzenec chtěl přijmout pomazání nemocných ještě před popravou. Jelikož to však nebylo možné, prosil vojenského kaplana, aby to učinil hned po výstřelu pušek. Hned na to zemřel, když ještě vroucně políbil kříž a opakoval střelné modlitby. (Podle časopisu Rivisto del Clero Italiano, květen 1937).

 

NEUVĚŘITELNÁ ÚČINNOST.

Jak je možné, že tak krátká a lehká pobožnost dosahuje tak početné a mimořádné milosti?

Když byla tato námitka vyslovena před Janem Křtitelem de Rossim odpověděl na ni s trochou ironie: “Když se vám, jako intelektuálům, zdá tento prostředek neúměrný cíli, který chceme dosáhnout s jeho pomocí, nezůstává vám nic jiného, jen abyste se pustili do Nejsvětější Panny. Ta ho totiž obdařila svými přislíbeními. Anebo ještě lépe: potýkejte se s Pánem Bohem, který udělil takovou moc Nejsvětější Panně. Ostatně, nemohli jsme již sledovat, že Pán Bůh největší své divy vykonává prostředky, které se zdají jednoduché?” (Zpráva na mariánském kongresu v Einsiedeln, s. 697.)

Bůh je absolutním Pánem svých darů. A Nejsvětější Panna odpovídá ve své prosebné všemohoucnosti velkodušností neúměrnou malé poctě, ale úměrnou lásce nejněžnější Matky.

Milost obrácení, když je potřebná, je první a nejdůležitější milostí. Vypočítat všechny obrácení, které měli nějáký ohlas a obsahovali známky mimořádnosti, by bylo nemožné. Největší počet návratů k Bohu, které byly touto malou pobožností vyprošeny, zůstává a zůstane neznámý. Jsou to obrácení vlažných křesťanů, svatokrádežníků, heretiků, pohanů, zatvrdlých umírajících.

Kromě těch, o kterých jsme se již zmínili a ještě později zmíníme, podáváme zde i několik pozoruhodných případů.

 

Oddávala jsem se šíleným radovánkám.

To, o čem budeme nyní vyprávět, je skutečný případ, jak je uveden v časopise Madre di Dio 14.7.1946.

Jde o duši, která proti zákonům přirozeným i Božím chtěla vychutnávat všechny rozkoše, přístupné bohatému a půvabnému děvčeti. O duši, která byla strhnuta do víru zla, která pošlapala Desatero se všemi jeho přikázáními, s vyjímkou prvního a pátého. O duši, která pod zbožným zevnějškem skrývala dlouhé roky srdce plné hniloby a hříchu.

Ale - a to chceme zvlášť zdůraznit - jde o duši, která nikdy nezapomněla ráno a večer se pomodlit třikrát Zdrávas Maria.... . Sama o tom vypráví:

“Byla to Panna Maria, která mi pomohla vstát, já jsem v to již nedoufala. Byla jsem si jistá, že budu zatracena. Oddávala jsem se šíleným radovánkám, aby jsem v sobě udusila výčitky svědomí, abych se vyhnula vidině smrti.... Začíná se s málem. Nejprve povolujeme vášni pomalu, váhavě. Podruhé trochu se strachem. Po té......

Když je člověk mladý, oddává se iluzím. Proto bych chtěla nyní volat na mladíky, ale ještě více na děvčata: Bděte! Chraňte se povolit napoprvé, neboť po té je velmi těžké se zastavit na kluzkém povrchu rozkoše. Buďte žárlivé na své srdce! Nedávejte ho prvnímu hejskovi. Buďte žárlivé na svoji čistotu! Je to vaše nejdrahocennější perla. Láska, která se skrývá před rodiči, je vždy pochybná. Láska, která začíná projevy smyslné náklonnosti, je vždy škodlivá. Láska, která dovoluje to, co si není možné dovolit bez začervenání, je hříšná. Ach, děvčata, uchovejte se čisté! Je bolestné a plné úzkosti dívat se na ruiny vlastního nitra ve své bezmocnosti....

Nechci však, abyste se oddávali zoufalství. Chci Vám říci, že i v těch smutných případech, když se člověk cítí neschopný se modlit, nám zůstává ještě jedna pobožnost, která je lehká a přístupná pro všechny: Trojí Zdrávas Maria.... . Častokrát jsem se ji modlila večer jen mechanicky. Jsem však přesvědčena, že i tehdy Panna Maria přijímala moji prosbu: Pros za nás hříšné. Já své obrácení připisuji ji.

 

Poslední prostředek.

Dvacetičtyřletý mladík, kterého zkazili špatní kamarádi, byl v zajetí svých vášní již deset let. Jeho matka, zbožná křesťanka, nešetřila ničím, aby mu vyprosila obrácení. Modlila se, postila, dávala almužnu, domlouvala mu, prosila, plakala, ale vše nadarmo.

Jednoho dne ubohá matka vyprávěla knězi o jednom zločinu, kterého se její syn dopustil. Boží služebník přišel na šťastný nápad a navrhl matce poslední prostředek záchrany:

“Slibte mi,” řekl matce, “že se po celý svůj život budete modlit každé ráno i večer třikrát Zdrávas Maria.... na čest Přesvaté Panny. Já vám slibuji ve jménu této Těšitelky, že váš drahý syn se vrátí k Bohu.”

“Ó, ano, velmi ráda...”

“Jděte a ať se stane dle vaši víry!”

Ubohá matka hned začala plnit svůj slib a modlila se věrně a s důvěrou.

Uplynulo několik týdnů, ale nehodný syn nejevil známky polepšení. Matka skoro omdlévala od bolesti, neboť se cítila opuštěna nejen lidmi, ale i Bohem a Nejsvětější Pannou.

15.května, když se v jejím bydlišti slavil svátek Naší Paní klasů, navštívila kněze již ne se slzami v očích, jako pře tím, ale s tváří zářící od radosti.

“Otče, díky, díky Panně Marii!” a pláč přerušil její slova. Slzy radosti byly též v očích kněze, který krátce na to přijal zpověď nového Augustýna. Pozoruhodnou shodou byl toho dne právě svátek obrácení velkého biskupa svatého Augustýna.

 

Já se nikdy neobrátím.

Misionář redemptorista vypráví:

“Byl jsem na misiích ve velké dědině v Alvernsku. Na konci kázání o milosrdenství Panny Marie jsem řekl: “Pokud je mezi vámi nějáký hříšník, který si zoufá nad svoji spásou, ať se dnes večer zkusí pomodlit tři Zdrávas Maria... s upřimnou touhou vyprosit si obrácení. Ve jménu milosrdné Panny Marie ho ujišťuji, že na konci svatých misií přistoupí ke svatému přijímání se všemi ostatními Mariinými dětmi.”

Mezi přítomnými byl asi třicetiletý člověk, stálý návštěvník krčmy. Byl příčinou zármutku a zoufalství své matky. Když se vrátil domů, vysmíval se mým slovům a zvolal: “Já mohu říkat i tisíckrát denně Zdrávas Maria, ale proto se přece neobrátím!”

“Nuž dobře,” řekla mu matka, “zkusme usvědčit kazatele ze lži a spolu se pomodleme ty tři Zdrávas Maria... .”

Syn souhlasil už jen z recese a spolu s matkou se po pět dní modlil tuto pobožnost k Panně Marii.

V sobotu jsem vkročil do kostela okolo druhé hodiny odpoledne. Před zpovědnicí čekalo asi třicet mužů. Před oltářem Nejsvětější Panny se modlil a plakal ještě jeden muž: byl to právě ten, který nevěřil v sílu třech Zdrávas Maria... . Přišel se vyzpovídat jako poslední a řekl mi:

“Máte pravdu, Svatá Panna je Paní srdcí, já ji dávám svoje srdce a chci se upřimně změnit...”

Stal se skutečně ve své farnosti vzorným křesťanem, byl pravou rukou pana faráře při všech akcích a byl i útěchou své šťastné matce.” (LK)

 

ZPOVĚDI SE STALI MOŽNÉ A LEHKÉ.

Jedna pani vypráví:

“Patnáct let jsem žila ve smrtelném hříchu a nemohla se jej zbavit. Zpovídala jsem se a přistupovala ke svátostem na všechny velké výroční svátky, ale zpovídala jsem se a přijímala svatokrádežně. Svědomí mi to vyčítalo, ale když jsem klečela ve zpovědnici, ďábel mi zavíral ústa.

Jedna přítelkyně mě upozornila na pobožnost tří Zdrávas Maria.... . Zvykla jsem si modlit se je ráno a večer a pomalu jsem zanechávala své hříšné návyky. V následujícím roce u nás byly svaté misie. Pevně jsem si umínila, že opustím špatnou cestu, na kterou jsem si zvykla. Jako výsledek devítidenní pobožnosti, kterou jsem udělala ke cti Naší Pani tří Zdrávasů, měla jsem odvahu vykonat i generální svatou zpověď. Ve stejném čase jsem vyprosila i obrácení svého otce, který se vzdálil náboženskému životu již před více než dvaceti lety. Otec žil ještě osm let, ale za ten čas nevynechal ani velikonoční svatou zpověď, ani nedělní svatou mši. Když jsem ještě vykonala několik devítidenních pobožností, po osmnácti měsících jsem dostala milost křesťanského manželství. Od té doby se modlím denně tři Zdrávas Maria...”.

 

Neviditelná síla.

Jedna žena vstoupila do zpovědnice a hořce plakala:

“Otče,” hovoří, “mějte se mnou slitování! Jsem velká hříšnice. Mám skoro čtyřicet pět let a stále žiji v hříchu. Když jsem byla ještě malá, ztratila jsem matku a nikdo se o mě nestaral. Byla jsem zkažená dříve, než jsem začala používat svůj rozum. Ani jednou jsem se dobře nezpovídala a ani jednou jsem správně nepřijímala, i když jsem se zpovídala a přijímala často. Jsem velká hříšnice.”

Když toto povídala, slzy ji kanuly z tváří

“Otče, pomozte mi, prosím Vás! Chci se vyzpovídat tak, jako bych měla zemřít.”

A vyzpovídala se a měla při tom stále slzy v očích.

“Kdo vám dodal odvahu se vyzpovídat?” zeptal se kněz.

“Naše Pani, Matka Ustavičné Pomoci. Modlila jsem se tři Zdrávas Maria..., jak jste to tolikrát doporučoval. Od té doby jsem neměla pokoj ani ve dne, ani v noci. Neviditelná síla mě podněcovala, abych vykonala dobrou generální zpověď, tak jsem tedy přišla k Vám. Vykonala jsem ji a velmi Vám za ni děkuji.”

 

Po padesáti letech.

Vypráví misionář redemptorista:

“Začátkem roku 1959 jsem rozeslal desetitisícům nemocných list s letáčkem o třech Zdrávas Maria... . Zanedlouho mě jeden z adresátů zavolal. Byl to vzdělaný právník, vysoce vážený ve světě. Znal jsem ho již osm let. Pravil:

“Pozval jsem Vás, abyste byl svědkem zázraku obrácení hříšníka. Zázraku, který je třeba připsat pobožnosti tří Zdrávas Maria... .”

“Kdo je ten hříšník?” zeptal jsem se.

“To jsem já, otče,” odpověděl vážně. “Chtěl bych se vyzpovídat. Mějte se mnou trpělivost, protože to bude trvat déle.

Když jsem dostal váš list - pokračoval - vzal jsem si obrázek a začal se ráno a večer modlit třikrát Zdrávas Maria... s touto střelnou modlitbou: Maria, Matko moje, chraň mě před pádem do smrtelného hříchu! Potom jsem však tuto modlitbu upravil takto: Maria, Matko moje, zachraň mě od smrti v těžkém hříchu! Dnes ráno jsem pocítil potřebu vykonat to, co jsem měl učinit již před více než padesáti lety.”

Vyzpovídal jsem ho a on přesně za měsíc nečekaně zemřel. Dva dny před tím jsem ho opět navštívil, abych jej vyzpovídal. Tehdy mi řekl: “Otče, brzy zemřu. Mám slabé srdce. Je to již měsíc od té doby, co jsem se vyzpovídal. Moje radost a vděčnost Nejsvětější Panně je příliš velká, než abych ještě toužil žít v tomto světě.”” (Časopis Miriam.)

 

Němý se zpovídá.

Misionář vypráví:

“Není to nic nového. Často zpovídám němé, ale tentokrát se mi přihodila vyjmečná věc. Kázal jsem při svatých misiích v jednom kraji. Žil tam muž, který ztratil řeč v důsledku těžké embólie. Poslední den misií ke mě přišel jeden z jeho synů a poprosil mě, abych šel vyzpovídat nemocného, který nemluví již tři měsíce.

Vypravil jsem se na udanou adresu a vešel jsem do místnosti nemocného. Syn odešel a já zůstal sám s nemocným.

“Buďte klidný,” řekl jsem mu. “Já se vás budu ptát a vy mi budete odpovídat kývnutím hlavy.” (Syn mě před tím informoval o životě svého otce a o všem, co by mi mohlo být vodítkem ve svaté zpovědi.)

Náhle začal nemocný mluvit. Mluvil jasně a srozumitelně. Začal se zpovídat, ale já jsem se nemohl vzpamatovat z překvapení. Když jsem to nemohl utajit, s pohnutím mi nemocný řekl:

“Otče, hned vám vysvětlím, proč mluvím v této chvíli. Již od doby, když jsem měl deset let, navykl jsem si ráno a večer modlit se třikrát Zdrávas Maria..., jak nám to radili někteří otcové misionáři. Když jsem měl 14 let, zanechal jsem všechny náboženské praktiky s vyjímkou této pobožnosti. Nikdy jsem ji nevynechal ani jediný den. Přitom jsem prosil Nejsvětější Pannu o milost, aby jsem nezemřel bez svaté zpovědi. Jak jste měl sám možnost poznat, velmi jsem ji potřeboval, vždyť moje poslední zpověď byla v mých osmi letech při mém prvním svatém přijímání.”

Když skončil svatou zpověď, znovu ztratil řeč. Zemřel ještě toho dne o půlnoci s duší očištěnou pokáním.” (Časopis Miriam.)

 

CESTY MARIINY MATEŘSKÉ STAROSTLIVOSTI.

Maminko, slibuji ti to.

Španělsko 1935. V jedné bojové jednotce byl legionář Jakub. Měl 35 let, byl vzdělaný, dostal dobrou výchovu. Jeho odvaha, která překvapovala všechny, naznačovala, že do bojové jednotky nepřišel bojovat, ale zemřít.

Jeho kamarády nejvíce udivovalo jeho náboženské chování. Hovoříval často s vojenským kaplanem. Byl přísný sám na sebe. Večer bylo vidět, že se modlí, ale nikdo ho neviděl jít na svatou zpověď ani v nejtěžších a nejzoufalejších situacích. Při rozhovoru byl chladně uctivý, ale vyjadřoval se jako přesvědčený ateista.

Když se ho někdo odvážil zeptat, proč se tedy modlí, velmi vážně odpověděl:

“Dal jsem své slovo a já své slovo vždy plním!”

Jednou ráno jeho jednotka měla bojovou akci a kulka našla právě Jakuba. Zhroutil se na zem zasáhnut do srdce. Byl ihned mrtev.

V přestávce onoho dne, když mě obklopovali jiní legionáři, cítil jsem potřebu říci jim něco o Jakubovi, nadzdvihnout závoj, který zahaloval jeho život....

Narodil se ve vážené rodině, zámožné a ctnostné. Ještě jako mladík spolu se svým bratrem vstoupili do řeholní společnosti, ve které vynikal inteligencí a vzornými ctnostmi. Tak uplynul nějáký čas. Jakub však nebyl dost opatrný při čtení, četl všechno co mu přišlo pod ruku. Nakonec ztratil víru a vystoupil z řehole. Zanedlouho jeho matka smrtelně onemocněla. S velkým úsilím se umírající podařilo říci synovi ještě poslední slova: “Jakube, synu můj, přistup blíž! Chci tě poprosit jen o jedno. Modli se vždy každý den tři Zdrávas Maria.... !”

Jakub váhal, nakonec však nedokázal odolávat matčině úpěnlivé prosbě:

“Maminko, slibuji,.... slibuji ti to.”

Matka zemřela a dni plynuli. V synově srdci panoval čím dál větší nepokoj a prázdnota, život byl pro něj mučednictvím.

Tehdy se dozvěděl o náboru do legie. Jakubovi se ulevilo. Naskytla se mu vznešená příležitost skončit se svým nepokojem. Zapsal se do legie, aby našel smrt.

Když jsem v rozhovorech s ním jako kněz naléhal, aby se vyzpovídal, jeho odpověď byla vždy stejná:

“Otče, chtěl bych věřit, ale nemohu.!”

Když jsem se však dozvěděl o slibu, který dal umírající matce, uklidnil jsem se. Byl jsem přesvědčen, že Nebeská Matka nedovolí, aby byl zatracen. Tak se i stalo.

Večer, toho dne před bitvou, pozdě v noci do mého stanu vstoupil nějáký muž. Byl to Jakub. Nepokojný a vzrušený dokázal jen říci:

“Otče, mám předtuchu, že má smrt je již blízko. Přicházím se vyzpovídat.”

Tři Zdrávasy ho zachránili!

(Otec Jezuita, který byl přidělen jako vojenský kaplan k bojové jednotce - Časopis Ano Mariano 1958, s.6.)

 

Tak mě tedy nechte pomodlit se tři Zdrávas Maria....

Nemocnice, operační sál. Na operačním stole leží malé děvčátko. Operace je velmi choulostivá, asistují tři chirurgové.

“Nuže, děvčátko,” hovoří jeden z nich, “Zavři očka, neboť nyní musíš chvilku spát.”

“Ale je den a já přes den nespím,” odpověděla maličká.

“Na tom nezáleží. Musíš spinkat právě nyní. Zavři očka!”

Lékař nechtěl, aby děvčátko vidělo jehlu injekční stříkačky, kterou jej měli uspat. Ale dítě stále opakovalo své, že přes den se nespí.

“Na tom nezáleží. Nyní musíš spát, aby jsi se uzdravila. Nuž, buď hodná a zavři očka.”

“Tak dobře,” nakonec souhlasilo děvčátko, neboť pochopilo, že tyto velké bílé pány nepřesvědčí, ale dodalo: “Já před tím, než jdu spát, vždy se modlím třikrát Zdrávas Maria. Necháte mě nyní se je pomodlit?”

“Ano, jistěže, můžeš se je pomodlit.”

Děvčátko se ve své nevinnosti posadilo, pěkně si kleklo a začalo se modlit svoji každovečerní modlitbu Zdrávas Maria.... pros za nás hříšné... . Potom si lehlo na stůl a bez toho, aby čekalo na další příkaz, zavřelo očka.

Jeden z chirurgů při sledování tohoto výjevu pocítil vnitřní nepokoj, i když se navenek snažil nedat nic najevo. Do konce operace však nevydržel. Cítil potřebu, že musí ihned odejít. Požádal své kolegy, aby operaci dokončili sami a odešel do svého pokoje, klekl si a začal plakat. Již mnoho let uplynulo od doby, kdy zanechal Církev, modlitbu a svátosti. Nyní však cítil, že musí jít za knězem, aby mu pomohl vrátit se k Bohu. Toto děvčátko, které nechtělo zavřít očka bez modlitby svých tří Zdrávas Maria... v něm vyvolalo vzpomínky na nevinnost svého dětství.

 

Tajemství starého dopisu.

V okolí města Perigord ve Francii působil jako lékař muž, kterého všichni nazývali dobrým panem doktorem. Skutečně byl dobrý ke všem jako člověk i jako lékař. Své náboženské povinnosti však neplnil. Od svatby, která byla již věru dávno, nikdy se nestaral, aby přijal svátosti. V pokročilém věku onemocněl a stál již blízko smrti. Zůstával však tím, čím byl, nestal se z něj kajícník. Tato myšlenka naplňovala smutkem jeho vnučku, která v těch dnech byla s ním. Dívčina byla tichá a zbožná jako anděl. Svému dědečkovi věnovala všechnu svoji starostlivost a lásku. Když spal, modlívala se u něj se slzami v očích: “Ó, dobrá Panno, která jsi milosrdenstvím a všechno můžeš, přiveď k pokání srdce mého dědečka! Nedovol, Svatá Matko Boží, aby zemřel bez duchovní útěchy. Do tebe, moje Matko, vkládám všechnu svoji důvěru.” Po této prosbě se vždy modlila třikrát Zdrávas Maria... .

Jednou po obědě, aby rozptýlila nemocného, začala se probírat ve velké krabici, kde měl starý lékař všechny své vzpomínky na minulost. Oči se ji zastavili na starém pomačkaném dopise.

“Dědečku, je zde nějáký starý dopis. Od koho asi bude, že jste si jej zde schoval?”

“Tak mi z něj trochu přečti, já si vzpomenu.”

Děvče začalo číst:

“Můj drahý synu. Jak je mi líto, že tě nemohu obejmout před tvoji cestou do Paříže! Není však možné, abych tě navštívila a setkala se s tebou. Můj revmatismus mě již připoutal na lůžko. Je jisté, že již neuvidíš svoji maminku na této zemi, proto tě prosím, poslechni mé rady. Jsou mými posledními.

Víš, že Paříž byla vždy jako propast a já se o tebe bojím. Buď silným mužem pevného charakteru, silný ve víře. Zůstaň věrný Bohu svého křtu, se kterým se budeš muset setkat ve věčnosti.... Dávám tě pod ochranu Nejsvětější Panny Marie a vřele ti doporučuji, aby jsi byl věrný pobožnosti, kterou vykonáváš od dětství, totiž modlit se denně ráno a večer třikrát Zdrávas Maria... . Budu se za tebe modlit, tvá matka, která tě vroucně vine na srdce...

Tento dopis byl datován asi před 40-ti lety. Na doktora zapůsobil hlubokým dojmem. Rozpomenul se na bezútěšné roky své mladosti, na své bloudění a lehkomyslnost. Na to, jak se vzdálil od všech projevů zbožnosti. Vzpomínal na svoji práci, na rodinný život a zastavil se při vzpomínce na svoji dobrou matku, která zemřela několik měsíců po té, co mu napsala tento dopis. To ona jej od malička učila modlit se denně třikrát Zdrávas Maria... .

Doktor pocítil nával lásky a vděčnosti k této dobré ženě, rad, kterých se nedržel. podíval se něžně na svoji vnučku a řekl:

Za moji maminku: Zdrávas Maria...” a odříkal třikrát tuto modlitbu spolu s děvčetem, které se zároveň usmívalo a plakalo. Nyní byl dobrý pan doktor získaný pro Boha!

“Zavolej mi kněze,” požádal nemocný, “musím si o tom všem promluvit.”

Kněz pospíchal k nemocnému, a ten se mu vyzpovídal s mimořádnou upřimností. Následující den se jeho stav tak zhoršil, že mu kněz udělil pomazání nemocných. Když se již blížila smrt, dobrý doktor vzal za ruku svoji vnučku a již s velkým vypětím sil ji řekl:

“Již umírám, modli se se mnou ještě jednou moje tři Zdrávas Maria...!”

Po posledních slovech třetího Zdrávas Maria... pokojně vydechl naposledy.

(Srv. P. Dieder de Cre, časopis “Notre dame dela Tr. 1958.)

 

V MISIJNÍCH KRAJÍCH.

Moje poslední naděje.

“Pobožnost tří Zdrávas Maria... mi velmi pomohla při získávání duší,” píše v dopise misionář L. Berouet. “Děkuji vám, že jste mě s ní seznámili. V době, kdy mi přišli brožurky o této pobožnosti, jsem již šest měsíců zápasil, abych vyrval jednu duši ze satanových osidel.

Byla to šestnáctiletá dívka, která trpěla spavou nemocí. Nechtěla však ani slyšet o křtu. Když byla zdravá, chodívala na výuku katechizmu, proto jsem nyní čím dál více žasl nad jejím odporem. Zdál se mi přímo ďábelský. Více než dvacetkrát jsme ji spolu s páterem Guegueyom nabízeli svatý křest, ale vždy jsme byli zklamaní. Byli jsme s nadávkami odmítnuti. Již jsem nepočítal s tím, že se nám podaří získat tuto duši. Zdála se již definitivně pro nebe ztracena. Mezitím jsem přečetl vaši brožurku a hned toho večera jsem začal devítidenní pobožnost tří Zdrávas Maria... za obrácení této nešťastné duše. Byla to má poslední naděje.

Na třetí den jsem se vrátil k nemocné a k mému velkému úžasu, dříve, než jsem se mohl ozvat, s hlubokým vzdechem řekla:

“Otče, pokřtěte mě!”

Sotva jsem věřil svým uším. Když zpozorovala můj úžas, zopakovala svoji prosbu a já jsem s nevýslovným pohnutím vylil vodu obrození na čelo, které tak dlouhý čas vzdorovalo milosti.

Není snad třeba dodávat, že od té doby jsem získal mnohé pro pobožnost tří Zdrávas Maria... . Já sám se je modlím každý večer před spaním, aby mi Panna Maria požehnala hojnou žeň duší”.

 

Vietnamská studentka.

Vyrostla jsem v prostředí budhismu a konfucionalismu. Byla by jsem tedy pokračovala v tradiční cestě, kdyby nebyli přišli události roku 1845 a vyhnanství, které po nich následovalo. Až po té jsem se mohla vrátit do Saigonu, abych pokračovala ve studiích. Ale kde a jak?! Matka slyšela mluvit o škole Sester svatého Pavla z Chartreuse, a tak mě tam poslala. Bylo to mé první střetnutí s katolíky. Zde jsem poprvé slyšela o vtělení Boha, který zemřel, aby vykoupil svět. Měla jsem tehdy 14 let a mnohému jsem nemohla rozumět. Před vyučováním jsem se spolu se sestrami modlila křesťanské modlitby jako automat. Velmi se mi ale líbilo Zdrávas Maria... , ani sama nevím proč. Já jsem mu však skutečně věřila, a to bez jakýchkoliv pochybností. Byla jsem nakloněna věřit v nadpřirozeno a modlit se. Zkrátka modlila jsem se každý den se sestrami růženec. Chodila jsem do jeskyně, abych se tam ještě sama pomodlila další, anebo do kostela, kde jsem se s přítelkyní modlila křížovou cestu. Dříve, než jsem šla spát, jsem se pomodlila tři Zdrávas Maria... , abych si vyprosila ochranu Svaté Panny. Tak jsem pomalu nahrazovala Budhu a víru svého dětství za Nejsvětější Pannu a Ježíše Krista. Pokaždé, když jsem měla strach, modlila jsem se nové modlitby tak, jak jsem dříve odříkávala pozdravení Budhovi.

Nevím, zda je to přesně tak. Tehdy jsem upřimně věřila, že milost Boží mi pomůže pochopit mnohé věci. Když říkám, že jsem si nahrazovala, je to proto, že jsem si nevybírala osobně. Ostatně, byla jsem neschopna to učinit. Jak bych mohla v tom věku rozeznat to, co je hodné víry a co není?

Přece jsem však požádala o křest. Moji rodiče o tom, přirozeně, nechtěli ani slyšet a zlořečili řeholnicím. Tvrdili, že to oni se mě snažili ovlivňovat.

Byla jsem velmi nešťastná, že jsem nedostala od rodičů povolení ke křtu. Vroucně jsem se modlila, ale tehdy jsem ještě nemohla pochopit život Toho, který řekl: “Mé myšlenky nejsou vašimi myšlenkami a mé cesty nejsou vašimi cestami.” Později jsem musela Bohu dobrořečit z celého srdce za to, že mi tehdy nedovolil přistoupit ke křtu.

Když jsem čekala na křest, pokračovala jsem ve studiu na liceu. V tomto laickém prostředí ze mě vyprchali všechny mé náboženské myšlenky a zvyky s vyjímkou tří Zdrávas Maria... . Myslím, že právě této pobožnosti a mé důvěře v Nejsvětější Pannu vděčím za všechny milosti, které jsem dostala. Čož není ona prostřednicí všech milostí?

Když jsem měla osmnáct let, odjela jsem do Francie. Nevěděla jsem, co je to svět. I když jsem věřila v Krista, nebyla jsem připravena přijmout ho. Bylo potřeba, abych upadla do hříchu a abych zakusila potřebu být vysvobozena z něj v Kristu a Kristem, který jediný mi mé hříchy odpustí a daruje mi milost a pokoj.

Společnost mě považovala za pohanku. Musela jsem nějak reagovat, proto jsem se zuřivě bránila. Vášnivě jsem obhajovala budhistické tradice a kult našich předků. Mluvila jsem o nešvarech kolonialismu a o mnohých misionářích, kteří se s nepochopením staví k našim kulturním hodnotám. Tehdy jsem bojovala proti tomu, po čem jsem vlastně toužila. Bůh měl slitování nad mou slabostí. Poslal mi starou přítelkyni ze školy a dva vietnamské kněze, kteří přicházeli z Říma. Byla to příležitost definitivně se zbavit své slabosti a svého váhání a přiznat si, že volba následovat Krista se již uskutečnila. Brzy jsem se začala modlit pravidelně se svými družkami. Navštěvovala jsem náboženské kurzy a dělala všechno to, co mi vnuklo mé svědomí bez jakéhokoliv znepokojování.

Před odchodem do Vietnamu jsem navštívila jistého pátera, který mi pomáhal již předtím. Daroval mi knihu, kterou napsal Newman, s tímto věnováním: Všechno zanechal a všechno nalezl, všechno ztratil a všechno získal.

Svěřila jsem se mu s těžkostmi v rodině a se svým záměrem jít do Saigonu, vyhledat své rodiče a pohovořit si s nimi. Podporoval mě na mé cestě ke svatému křtu. Jeho rady mě vedli i později k uskutečňování mého povolání a pomáhali mi přivést ke křtu i mou rodinu.

Ngo Thi Hie

(Podle Salezione misionaria, březen 1956.)

 

Probudil mě silný otřes.

Jezuitský misionář vypráví o vojákovi z Bengálska:

Anglická výchova v něm strhla všechny pouta, které jej vázali k tradičnímu náboženství, ale nedala mu jako náhradu nic jiného. Jeho srdce bylo prázdné. Katolické náboženství znal velmi dobře, obdivoval ho, ale neměl odvahu jej přijmout. Říkal mi, že by byl šťastný, kdyby byl katolíkem. Měl jsem velkou radost, když jsem se dozvěděl o jeho slibu modlit se každý den na kolenou třikrát Zdrávas Maria... .

Jednoho rána přišel se svým kapitánem na mši svatou. Vyslovil živou touhu stát se synem Marie a Církve. Odkud ta změna?

Sám o tom vypráví:

“Včera večer jsem se vrátil do stanu velmi vyčerpaný námahou. Vrhl jsem se na své polní lůžko bez toho, abych se pomodlil své tři Zdrávas Maria...a hluboce jsem usnul. Okolo jedné hodiny mě náhle probudil silný otřes. Vylekaný jsem se díval okolo sebe. Světlo lampy stačilo na to, abych rozeznal všechny předměty ve stanu. Nic podezřelého jsem však neviděl.

Měl jsem však pocit, že nejsem sám. Chtělo se mi vstát a důkladněji prohledat stan. Byl jsem však tak unaven, že jsem si znovu lehl. Když mi hlava klesla na polštář, naráz mě napadlo, že jsem se nepomodlil své tři Zdrávas Maria... .Svědomí mi začalo vyčítat, že jsem večer usnul bez své obvyklé pobožnosti.

Setřásl jsem ze sebe ospalost, vstal jsem, abych se je pokusil pomodlit nyní. Nepodařilo se mi to, neboť mé oči s hrůzou sledovali místo, kde jsem spal. Uviděl jsem něco hrozného a neočekávaného. Zpod polštáře se na mě hypnoticky dívali oči velkého hada, který se vysouval se vztyčenou hlavou a syčícím jazykem. Rozeznal jsem, že je to druh velmi nebezpečné kobry, jejíž uštknutí bývá smrtelné. Obluda se blížila ke mně.

V první chvíli jsem byl celý strnulý od strachu. Ale ještě než se ke mě had přiblížil, chytil jsem svůj meč a odťal mu hlavu, která ještě syčela.

Uvědomil jsem si, že jsem byl zvláštním způsobem zachráněn před tímto velkým nebezpečím. Pochopil jsem, že za tuto milost vděčím Matce Boží. Padl jsem na kolena a hned jsem ji slíbil, že chci přijmout náboženství jejího Božského Syna.”

Stal se katechumenem a za krátký čas přijal křest. Dostal jméno Karel Maria.”

(Podle Manuel cemplet de la devotion du T.A.M.)

Pozn. redakce: Na příběhu vidíme, že kdyby se byl vzdal svého posledního pouta a přestal se pravidelně modlit tři Zdrávas Maria..., již by se ho chtěl zmocnit had, který je dávným symbolem satana. Neomlovala by ho totiž neznalost věci.

Z muslima křesťan.

Misionář vypráví:

“Nemocný muslim mě odmítl přijmout a vzkázal mi, že nepotřebuje léky od katolíka. Věděl jsem, že se jeho nemoc zhoršuje, proto jsem se odhodlal přece jen ho navštívit. Když ale stále odmítal cokoliv ode mě přijmout, položil jsem pod jeho lůžko zázračnou medailku a umírajícího jsem odporučil Přesvaté Panně modlitbou růžence a tří Zdrávas Maria... . Důvěřujíc v sílu, moudrost a milosrdenství Panny Marie, vrátil jsem se po čase znovu k nemocnému. Nyní mě přijal pokojně. Byla v tom i prozřetelnostní shoda okolností, protože nebyla doma jeho dcera. Ta v tomto případě hrála úlohu advokátky ďábla. Nemocný mě dlouho a klidně poslouchal. Přijal dobrovolně zázračnou medailku a před svědky vyhlásil, že se chce dát pokřtít a stát se křesťanem.

Byl jsem velmi šťastný z tohoto vítězství. Klekl jsem si, abych poděkoval naši dobré Matce za záchranu této duše a pomodlil se tři Zdrávas Maria... . Potom jsem udělil novému konvertitovi křest. Zemřel ještě toho stejného dne s očima upřenýma na obrázek Panny Marie, visícím nad jeho lůžkem. Zanedlouho od té doby i jedna z jeho dcer dala pokřtít své dítě a sama se začala seznamovat s pravidly našeho svatého náboženství.”

P.M.Quero, Kongregace Svatého Ducha.)

 

PROTI NEŘESTI, KTERÁ ZATRACUJE.

Celá změněná.

Jedna dívka udržovala již tři roky nedovolený poměr s mladíkem, který bydlel ve stejném domě. Nechtěla se změnit ani po svatých misiích. “Nedokážu s tím skončit” říkávala. “Za tři měsíce ten mladík odtud odejde, potom se vyzpovídám. Nyní nemám odvahu.”

Misionář ji řekl:

“Nechcete se pomodlit ke cti Matky Ustavičné Pomoci třikrát Zdrávas Maria... ráno a večer? Ona vám odvahu vyprosí.”

Dívka souhlasila. Již za čtyři dny se vrátila úplně změněná a přistoupila ke svaté zpovědi.

Další dívka udržovala již 15 měsíců hříšné styky a nechtěla s tím přestat. Kdysi byla velmi zbožná, často se zpovídala a přistupovala ke svatému přijímání. Nyní však již několik měsíců na zpovědi nebyla a ani svaté misie na ni neměly žádný vliv. Kázání ji nechávaly lhostejnou. Její zpovědník ji prosil, aby se modlívala třikrát Zdrávas Maria... každý den ráno a večer s rukama zkříženýma na hrudi. Prošlo několik dní a dívka přišla do zpovědnice úplně změněná. Oplakávala své hříchy a chtěla se zlepšit.

Misionář redemptorista, který byl svědkem těchto obrácení, píše:

“O takových případech bych mohl ještě mnoho vyprávět. Především jsem si všiml, že tři Zdrávas Maria... mají zvláštní sílu hlavně při hříších proti čistotě. Tuto pobožnost doporučuji jako zvláštní lék proti této neřesti a ty, kteří si umínili modlit se ji každý den ráno a večer, pokládám za předurčené...

Když se tři Zdrávas Maria... modlí na čest čistoty Panny Marie, mají zvláštní sílu vyprosit si milost čistoty.

 

Již jsem nepodlehl.

Úryvek z dopisu:

“Tři roky jsem byl otrokem svých vášní a hřešil jsem proti krásné ctnosti čistoty. Jak se tohoto špatného zvyku zbavit? Prostředky, které jsem používal, i ty nejlepší, se ukázaly neúčinné. Moje těžké hříchy, dokonce i svatokrádež, mě trápily. Odtud pramenila má skleslost. Tehdy mě jeden františkán seznámil s krásnou a spasitelnou pobožností tří Zdrávas Maria.... Nezačal jsem se je však modlit pravidelně. Je to jen měsíc, co se je modlím každý den. Nevím co se se mnou stalo, ale ubezpečuji vás, důstojný otče, že se se mnou udála podivuhodná proměna. Již jsem více nepodlehl pokušení. Když jsem již jednou ochoten podlehnout, nevím, kdo by mě mohl zastavit. Toto je však něco silnějšího, než má zkažená vůle.

Díky tobě, Maria, že jsi mě vysvobodila z tohoto zlozvyku, který ohrozil mou časnou i věčnou budoucnost!” (LK)

 

Něco tajemného.

Mladý muž píše:

“Jako důsledek výchovy, které se mi dostalo na střední škole, navykl jsem si již jako mladík těžce hřešit proti čistotě. Pokud ne každý, tak skoro každý den. Tak jsem prožil několik let uprostřed hrozné prostopášnosti myšlenek i skutků. Všechno jsem to však dokonale ukrýval vybraným vystupováním a zdánlivou bezchybností.

Nakonec jsem se stal otrokem, o kterých mluví Apoštol. Rozhodl jsem se proto, že se pokusím vysvobodit. Musel jsem však dlouho čekat, než jsem vysvobození dosáhl.

Po dlouhém čase, i když jsem se vrátil k náboženským úkonům, zůstával jsem stále obětí smutného návyku z mládí. Jeho důsledkem bylo mé všeobecné vyčerpání a otupení duševních schopností. A přece jsem měl opět získat vládu nad sebou. Jednou večer, když jsem se poprvé pomodlil s tímto úmyslem třikrát Zdrávas Maria... , řekl jsem: “Moje dobrá Matko, zachovej mě tuto noc od smrtelného hříchu!” Náhle jsem pocítil něco tajemného, co se jako železná stěna postavilo mezi mě a démona pokušení. Můj údiv byl nevýslovný.

Od tehdy jsem recitoval tři Zdrávas Maria... ráno a večer s tímto úmyslem. Pomocí této zázračné pobožnosti jsem se celé měsíce nedopustil smrtelného hříchu, který bych si musel vyčítat. I když jsem mladý a mám prudkou a vznětlivou povahu, vedu trochu přísný, ale čistý život.” (LK)

 

Nic těžkého.

“Když jsem byl před třemi lety mobilizován, ocitl jsem se uprostřed velmi špatné společnosti. Neměl jsem věřícího čestného kamaráda. Často jsem byl zbaven i náboženské pomoci. Přesto se domnívám, že za ty tři roky si nemusím vyčítat žádný těžký hřích. Je to díky třem Zdrávas Maria... , které jsem se modlíval ráno a večer. Je to zázrak tří mládenců v ohnivé peci.” (LK)

 

Pokušení zmizely.

“Dva týdny po obnově mého prvního svatého přijímání jsem dostala od zpovědníka brožurku s názvem Podivuhodná pobožnost tří Zdrávas Maria... . Četla jsem ji znovu a znovu, nejvíce tu část, kde se píše o zachování čistoty. Měla jsem již několik let silné pokušení proti této ctnosti. Tehdy jsem se s důvěrou začala modlit třikrát Zdrávas Maria... ráno a večer. Po několika týdnech se pokušení zmenšovala, až nakonec úplně zmizela.” (LK)

 

Dobrý prostředek.

“Nechejme stranou teologii, morálku, mystiku, asketiku. Řekni mi však upřimně - uctíváš Pannu Marii?”

Tak hovořil svatý Don Bosco klerikovi, který již čtyři roky měl vyšší svěcení, ale vedl život nehodný svého povolání.

“Opravdu,” odpověděl mu tento klerik, jak vzpomíná Don Bosco, “nikdy jsem na to vážně nemyslel.”

“Tedy, začni se modlit třikrát Zdrávas Maria... ráno a večer a často, nejvíce v nebezpečí tuto střelnou modlitbu: Panno Maria, pomocnice křesťanů, oroduj za nás!”

Slíbil mi to a odešel. Po několika letech jsme se shodou okolností setkali. Řekl mi, že od té doby, co se mi svěřil se svým svědomím, žil vždy s klidným srdcem.

“Vy máte velmi dobrý prostředek, jak člověka uzdravit,” řekl mi. “Doporučujte vždy tuto pobožnost k Panně Marii hlavně těm, kteří začínají ve službě Boží. Zdůrazňujte, aby se odevzdali Panně Marii a budou osvobozeni od nebezpečí.” (srv. Ferrone, La spirito di s. Giovanni Bosco. Torino 1934, s.41)

 

PRO OCHRANU LILIE SVATÉ ČISTOTY.

Mou čistotu pro ni.

Jsou početné případy, které svědčí o velké účinnosti tří Zdrávas Maria... . Pomáhají nám žít v čistotě, ke které je zavázán každý křesťan podle svého stavu. Jsou však ještě účinnější při snaze o zachování panenství.

Představujeme jeden případ, při kterém modlitba tří Zdrávasů pomohla zachovat neporušenou lilii svaté čistoty uprostřed bahna světa. Ponechejme však slovo osobě, která to zažila:

“Tuto krásnou pobožnost konám již dvaapadesát let. Podnítil mě k ní jeden páter kapucín s úmyslem, abych si vyprosila od Panny Marie milost zachovat si panenství po celý život. Měla jsem mnohé nabídky k manželství. Jedna z nich byla velmi přímá a čestná, i má rodina si ji přála, já jsem však vždy odmítla. Opírala jsem se přitom o silnou ochranu Panny Marie, kterou jsem denně vzývala třemi Zdrávas Maria... . Nyní jsem šťastná a blažená, že jsem mohla dát vše naši dobré Matce: tělo i duši. Jí patří celý můj život se vším dobrem, které budu moci vykonat a které budou moci po mé smrti vykonat jiní mým prostřednictvím. Když Ona je cestou, vedoucí k Ježíši, zavázala jsem se zvláštním slibem, že budu celý svůj život pracovat na rozšíření pobožnosti k Božskému Srdci Ježíšovu.”

Stav panenství dává zvláštní schopnost lehčeji se věnovat dobrým skutkům. To dokazuje i příklad, o kterém nyní hovoříme. Sama o tom vypráví:

“Ó, s jakou radostí jsem šířila pobožnost tří Zdrávas Maria... !

Moji touhou bylo celý život pracovat na rozšíření pobožnosti k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, kterému právě pobožnost tří Zdrávasů připravuje cestu. Maria je totiž jitřenka, která nám zvěstuje Božské Slunce. Kolikrát jsem se již přesvědčila o pravdě, která říká, že kde se začíná s Marií, končí se Ježíšem.”

Kéž tři Zdrávas Maria... rozesívají všude takové líbezné lilie a šíří vůni Ježíše Krista!

Lilie však zřídkakdy roste sama. Obyčejně rostou víceré spolu. Tak je to i s čistými dušemi, neboť dobrý příklad je nakažlivý často nevědomky.

To se stalo i duši, o které mluvíme. O svém objevu sama vypráví:

“Uvědomila jsem si milost, kterou vyprošuje pobožnost tří Zdrávas Maria... . Mluvím o ni, aby se takto šířila a povzbuzovala ty, kteří chtějí v tomto světle následovat Pána a navždy si zachovat panenství.

Stalo se to takto: Časopis Propagator právě uveřejnil uvedenou příhodu. Já jsem tento časopis půjčila své přítelkyni domnívajíc se, že mě v článku nepozná. K mému překvapení, když mi časopis vracela, potutelně mi řekla:

“Četla jsem něco....”

Předstírala jsem, že nechápu, o čem mluví. Když jsme se již blížili ke kostelu, více jsme o tom nehovořili, ale během dne jsme měli možnost znovu se vidět. Tehdy se vrátila k našemu rannímu rozhovoru:

“Posuzovala jsem opovážlivě.”

Cítila jsem, že ji musím odhalit pravdu. Prosila jsem ji však, aby mé tajemství zachovala. Slíbila mi to.

Jaké však bylo mé překvapení, když se mi ona sama přiznala, že za své povolání vděčí třem Zdrávas Maria... . Řekla mi o tom:

“Měla jsem 16 let, když mi jednoho dne zpovědník uložil jako pokání pomodlit se třikrát Zdrávas Maria... ke cti čistoty Svaté Panny.”

Tehdy ještě nechápala plný význam pokání. Tyto tři Zdrávas Maria... ke cti čistoty Panny Marie se jí ale tak zalíbili, že se rozhodla je modlit denně po celý svůj život. Tato pobožnost ji vymohla tak velké milosti, že když měla dvacet let, učinila slib věčného panenství. Ba ještě více. Když Maria je vždy cestou, která vede k Ježíši, po nějákém čase se zasvětila Božskému Srdci jako smírná oběť. Se svým údělem je šťastná, žije jen pro Boha a věnuje se dobrým skutkům, kromě jiného vyučuje náboženství malé děti. I ona se stala rozšiřovatelkou tří Zdrávas Maria... .

“Zdá se mi,” dodává naše pisatelka, “že ďábel se krajně bojí této pobožnosti, protože Nejsvětější Panna mu jejím prostřednictvím bere mnoho duší. Je třeba učinit vše, co je v našich silách, abychom tuto pobožnost šířili. Kéž by i svatý Antonín divotvůrce svým přičiněním v nebi přispěl, aby silou této pobožnosti se království Ježíšova Srdce rozšířilo po celé zemi a s ním i pokoj a blaho...”

 

ROZKVÉTAJÍ POVOLÁNÍ.

Povolání k řeholnímu stavu a hlavně povolání ke kněžství je velký Boží dar, hodný největší úcty a starostlivosti. Předpokládá pro omilostněnou duši zvláštní Pánovu lásku a má za následek záplavu milostí i příslib věčné odměny v nebi.

Svatý Jan Bosco ve své době hovořil, že třetina mládeže má povolání pro kněžský a řeholní život. Vědomých si tohoto stavu je jen sotva desetina z nich. Vyvolit si dobře svůj stav je povinnost, se kterou se má mládež vypořádat a plnou vážností. Je potřeba uvažovat, radit se, ale hlavně se modlit. Především se modlit vytrvale a s důvěrou. Tehdy mnozí povolaní budou schopni rozeznat Boží výzvu a velkodušně na ni odpovědět.

Neváhám tvrdit, že trojí Zdrávas Maria... , když se upřimně modlí ráno a večer, mají zvláštní účinnost dosáhnout světlo pro mysl a sílu pro volbu v této důležité záležitosti. Není pochyby, že Panna Maria je zvlášť ochotna vyprosit dar povolání mladým duším, které se pravidelně modlí trojnásobné Andělské pozdravení. Vyprosí ho všem, kteří uctívají Nejsvětější trojici za ty výsady, kterými obdařila Pannu Marii, nejvznešenější stvoření, která dostala povolání být Matkou Boží, matkou Ježíše Krista, Věčného a Nejvyššího Kněze zasvěceného Otci a být sama První zasvěcenou - řeholnicí.

Panna Maria, uctívaná touto pobožností, povolání vzbuzuje, žehná jim, omilostňuje je, dává setrvání. To se může dokázat mnohými příklady:

“Otče,” řekl mi jeden řeholník, “naučil jsem se při misiích, které vykonávali otcové redemptoristi, každý den ráno a večer modlit se třikrát Zdrávas Maria... . Opětovně totiž vyzývali k této pobožnosti a já jsem z hloubky duše přesvědčen, že právě ji vděčím za své setrvání v povolání kněžském a později v řeholním v rodině svatého Alfonze.”

 

Kněžské povolání.

V roce 1959 jeden známý řeholník redemptorista při posledním rozjímání duchovních cvičení, které dával široké veřejnosti, vyhlásil z kazatelny svatyně Panny Marie, Matky Ustavičné Pomoci v Madridu:

“Bratři, pokud nyní nosím roucho misionáře, pokud jsem měl svého času sílu rozhodnout se a zanechat povolání advokáta, opustit svět, a tím dát nový a nečekaný směr mému životu, za to vděčím pobožnosti tří Zdávas Maria... .”

Jeden americký prelát psal:

“Bez váhání své kněžské povolání připisuji trvalé pobožnosti tří Zdrávas Maria... , kterou jsem začal jako dítě a nikdy jsem ji nevynechal.”

(Mons. Carlo M. Perez, biskup v Comodoro Rivadavia, Argentina)

 

Rozhodnutí dvou děvčat.

Zbožný autor knihy Pobožnost tří Zdrávas Maria... podává též různé příhody podobného rázu. Popisuje též případ dvou děvčat:

“Prvá neprojevovala žádné známky povolání. Jako všem ostatním, doporučil jsem i jí tři Zdrávas Maria... ráno a večer. Pro početné kazatelské povinnosti jsem ji potom ztratil z dohledu. Po jistém čase mě sama navštívila.

“Nezapomněla jste na své tři Zdrávas Maria...?” byla jedna z mých prvních otázek.

“Otče,” odvětila, “ani jednou jsem je nevynechala od té doby, kdy jste mi je doporučil. Ano, myslím, že jim vděčím za své povolání.”

“Jak to?! Vy a duchovní povolání?”

“Ano, otče. Rozhodla jsem se, že půjdu do zahraničních misií.”

Učinila na cestě k dokonalosti obdivuhodné pokroky. Nyní se šťastná a horlivá připravovala odcestovat do misií.

Druhé děvče již chystalo svoji svatbu. Stejně, jako předcházející dívce, i ji poradili věrně se modlit trojí Zdrávas Maria.... ráno a večer bez zasahování do jejích plánů. Její věrnost při této pobožnosti neselhala a postupovala ve ctnostech a zbožnosti. Po nějákém čase mi říkala, že necítí žádnou přitažlivost pro manželství, a tak jsem se ani nedivil, když mi oznámila své rozhodnutí vstoupit do kláštera. Otevřeně vyznala, že za své povolání vděčí třem Zdrávas Maria... .”

 

Ztracená ovečka se vrací.

Sestra Maria Steinerová (1813 - 1862) vypráví tuto příhodu:

“Během obřadů první obláčky reformovaného kláštera (sester kapucínek, kterou podnikla Boží služebnice v Nocere), zdvihla jsem oči a uviděla jsem mladíka, který se mi zdál namyšlený.”

“Vidíš ho?” říkal mi vnitřní hlas, “to je ztracená ovečka.” Pomodlila jsem se za něj a jeho obraz se mi vryl do duše.

Když se jednoho dne objevil u brány naší klausury, aby mi odevzdal almužnu, ptala jsem se ho, co bych mu mohla dát jako odměnu.

“Nic od vás nepotřebuji,” odpověděl mi ne příliš zdvořile. Tu jsem znovu slyšela vnitřní hlas, který mi říkal: “Vidíš ztracenou ovečku, kterou jsem ti ukázal v kostele?”

Zanedlouho se znovu objevil u okénka v hovorně a vyslovil přání, abych se za něj modlila tři Zdrávas Maria... . Chtěl by splnit vůli nebes. Pomýšlel na svatbu, i když měl za sebou teologická studia v semináři. Uklidnila jsem se tím, že když setrvá v takovémto rozpoložení duše nebude moci nesplnit vůli nebes. On však dodal:

“Kdy se mám vrátit pro odpověď? Co mám dělat?”

Myslela jsem, že si ze mě tropí žerty, protože tehdy jsem nevěřila jeho slovům. Od té doby jsem ho neviděla a ani jsem se neinformovala o jeho situaci.

Během 13 dní jsem se za něj modlila bez toho, abych něco vnitřně věděla o Boží vůli vzhledem k němu. Nevěděla jsem ani to, co on sám hodlá udělat. Čtrnáctý den jsem se po sv. přijímání dostala do vytržení a slyšela jsme vnitřní hlas:

“Zavolej onoho mladíka a doporuč mu, aby už na manželství nemyslel.... To je ta ztracená ovečka, kterou jsi viděla v kostele a která je povolána do kněžského stavu. Musí mnoho usmiřovat, protože velmi zneužíval milostí. Musí se snažit o dokonalost, aby posilňoval duše. Dám mu mnoho světla.”

Téhož dne mladík přišel pro odpověď. Boží služebnice s ním mluvila především o kněžském povolání a o motivech, které mu bránily jít věrně za tímto povoláním. Mladík vážně vstoupil do sebe a pokračoval ve studiu teologie. Stal se svatým knězem a učinil mnoho dobrého pro duše. (LK)

 

Nyní jsem šťastný v Boží službě.

Bratr Faustin Karol píše:

“Po sedmi měsících od své obláčky v noviciátě jsem se cítil vnitřně úplně změněn. Šťastné chvíle horlivosti se rozplynuly a jejich místo zaujala záliba pro marnost světa. V klášteře se mi všechno zdálo nechutné. Cítil jsem hrůzu před poslušností, před umrtvováním smyslů. Usebranost mysli se mi zdála malicherností. Má duchovní cvičení se mi stala čirým zvykem. Měl jsem návaly hněvu a špatné nálady. Především jsem však cítil malomyslnost a v nitru jsem se bouřil proti svým představeným. Modlitba, rozjímání, sv. přijímání, důvěrné rozhovory s mými duchovními vůdci mi byly trapné. Abych to řekl jednoduše - byl jsem novicem, který se hrozil řeholního života. Chyběla mi již jen příležitost, abych zanechal svůj stav.

Za těchto smutných okolností jsem dostal vnuknutí vykonat si účinnou devítidenní pobožnost tří Zdrávas Maria... . Vykonal jsem ji s horlivostí. Nastala ve mně taková změna, že jsem ji považoval za zázračnou. Záliba pro svatou přítomnost Boha ve mně vzrostla citelným způsobem. Pokořování a umrtvování se mi zdálo být velkým dobrem. Láska k mému povolání a stavu vzrostla v mém srdci natolik, že jsem byl ochoten přijmout všechny oběti, abych zůstal řeholníkem do smrti. po této proměně jsem šťasten v Boží službě a děkuji Pánu za tuto velkou milost.” (LK)

 

MIMOŘÁDNÉ MILOSTI.

Mariiny ruce.

Jeden zbožný křesťan z Chatillon (Val d’Aosta) vzpomínal často na tento případ a potvrdil ho i přísahou:

“Když jsem byl v r. 1848 na vojně, jeden voják byl odsouzen na smrt a vedli ho již na popraviště. Když procházeli okolo kaple Panny Marie, požádal o milost, aby se směl zastavit a na chvilku se pomodlit. Modlil se tři Zdrávas Maria... , což byla jediná pobožnost, která mu zůstala z jeho křesťanské výchovy. Při modlitbě měl vztažené své spoutané ruce k té, která je útočištěm hříšníků. A náhle se stal zázrak! Mariiny ruce uchopily ruce vojáka a pevně je držely.

“Milost, milost!”, volalo 300 vojáků, kteří byli svědky této podivuhodné události. Kapitán chvilku váhal, ale potom, sám se dívajíc na ten zázrak souhlasil, neboť schvaloval milost, kterou již udělila Královna nebes.

“Od té doby,” dodal starý voják “náš pluk zavedl a udržoval zvyk modlit se třikrát Zdrávas Maria... po modlitbě, která byla tehdy předepsána zákonem.” (LK)

 

Kdo by se mohl zachránit.

“Modlete se, buďte vždy připraveni na smrt, která může přijít každou chvíli,” řekl svatý Don Bosko večer 15.5.1861 svým chlapcům v turínském ústavu. “Podívejte, každý den dochází k nehodám,. Někdo spadne s velké výšky, jiného přepadnou, někdo zemře ve vlnách, další na mrtvici, někoho zase usmrtí blesk, někdo zemře jiným způsobem. Ale když jsme připraveni, nemusíme se bát smrti, ať přijde kdykoli a jakkoli.”

Na to se dal modlit tři Zdrávas Maria... po obvyklých modlitbách. Další tři Zdrávas Maria... dodali chlapci již shormáždění v ložnici.

Krátce po půlnoci strašná rána otřásla domem až do základů. Blesk pronikl do místnosti Dona Boska, prorazil stěnu, odhodil pec, shodil na zem skříň s knihami a zničil stůl. Elektřina zasáhla železnou postel, zdvihla ji asi metr od podlahy, přenesla na druhou stranu místnosti, a potom s ní hodila o zem tak prudce, že Don Bosko byl vymrštěn na zem.

Chvilku zůstal jako omráčený. Při myšlence na nebezpečí, které hrozilo jeho chlapcům, se mu však podařilo vstát. Tápajíc ve tmě našel obrázek a svěcenou vodu, která visela u hlavy postele a podařilo se mu zatáhnout za zvonek. Přiběhli dva z jeho chlapců a Don Bosko jim řekl s obvyklou dobromyslností: “Ten neotesanec blesk! Bez dovolení vejde do místnosti, všechno zpřeháže a postel přehodí do jiného kouta!”

V tom přiběhne jeden z chovanců a a křičí: “V naší místnosti se provalil strop!...Pojďte, Done Bosko, část chlapců je již mrtvá!”

To byla rána světcovu srdci. Ihned běžel na místo neštěstí. Zpráva naštěstí byla přehnaná. Oběti na životech nebyly, ale několik chlapců bylo zraněných. asi po hodině byli všichni ošetřeni a Don Bosko je upokojil:

“Poděkujme ze srdce Pánovi a Jeho Nejsvětější Matce! To je jedna z největších milostí, které nám Svatá Panna vyprosila od Pána. Běda by nám bylo, kdyby dům začal hořet! Kdo by se byl zachránil?”

Pozn. redakce: patrně nebrali všichni chlapci varování Dona Boska vážně, pravdivost jeho slov si však po této situaci zapamatovali na celý život

 

Došlo 300 franků.

Kněz, který jistý čas konal pobožnost tří Zdrávas Maria..., a potom na ni zapomněl psal svému příteli:

“Víte, že se zabývám důležitým dílem, pro které potřebuji předplatné. Prosil jsem tedy Svatou Pannu, aby mi pomohla zajistit 300 franků, které jsem potřeboval do tří dnů. Na tento úmysl jsem se pomodlil tři Zdrávas Maria... se zvoláním: Blahoslavené buď svaté a neposkvrněné Početí Panny Marie, Matky Boží!

První den jsem se tuto modlitbu pomodlil 15x v basilice Božského Srdce na Montmartru. Potom, když jsem měl odcestovat, zašel jsem do sakristie. Jaké bylo moje překvapení a úžas, když jsem se dozvěděl, že se právě ohlásil nějaký člověk, který chtěl věnovat 300 franků na mé předplatné!

To ale ještě nebylo všechno. Večer jsem navštívil jednu zbožnou dobročinnou osobu. Chvíli jsem čekal, proto jsem využíval čas na modlitbou tří Zdrávas Maria... a střelnou modlitbou k Neposkvrněné Panně. Když se moje návštěva končila, dostal jsem 300 franků na ten stejný cíl.” (L.M., LK)

 

Dostala se mi do rukou.

“Roky 1956-57 byl pro mě hrozné. V té době se mi dostala do rukou, ani nevím jak, malá knížka, kterou mám doposud. Byl to Klíč do nebe od G. Pasqualiniho. Začal jsem ji číst ze zvědavosti, ale po prvních stránkách přešla moje zvědavost v živý zájem.

Začal jsem se modlívat tři Zdrávas Maria... a Panna Maria mi pomohla. Přišla mi na pomoc a vyprosila mi milost, kterou jsem tolik potřeboval. Ještě i dnes se modlívám tři Zdrávas Maria... ráno, když vstávám a večer, když uléhám, abych poděkoval Nebeské Matce, že mě nikdy neopouští..” (V.M.,Arezzo)

 

UZDRAVENÍ.

Skutky dokazují, že pobožnost, o které mluvíme, je velmi účinná. Získává milosti různého druhu, jak duchovní, tak i časné.

Mezi časné milosti je třeba zařadit nespočetná a někdy zázračná uzdravení.

Nemoci se lidé bojí, pokládají ji za velké neštěstí. A přece jen při této příležitostí mnozí povznesou svoji mysl k Bohu. Kdyby nebyli postihnuti neštěstím, nikdy by se nemodlili.

V plánech Boží Prozřetelnosti nemoci a utrpení mohou být naší duši užitečnější než blahobyt a zdraví, i když se nám to jeví naopak. Když se modlíme za zdraví, Bůh nás nevyslyší podle naší žádosti, ale dá nám jiný dar - odevzdanost do jeho svaté vůle. To dává hodnotu naší nemoci a neštěstí a činí je velmi záslužnými pro sťastnou věčnost.

Od Boha můžeme žádat vše, jakoukoli věc, řekl Ježíš v Evangeliu, tedy i zdraví těla. Ale pamatujme, že zdraví není největší dar a největší dobro, jak se mnozí domnívají. Ono je jen prostředkem, jak sloužit Bohu a získat si odměnu. Za tímto účelem si musíme zachovat zdraví a můžeme po něm i toužit, ale ne proto, abychom ho zničili v radovánkách a neřestech. Jen tehdy činíme dobře, když si žádáme zdraví jako milost od Panny Marie.

Naše dobrá Matka nám může vyprosit od Boha uzdravení, někdy i zázračnou cestou, když to slouží k dobru duše. Ale naopak, když nemoc je užitečnější pro duchovní užitek, Maria nám umí podat úlevu a útěchu.

 

Na rozkaz nějakého neznámého.

Život sestry Marie Benedetty, která zemřela v pověsti svatosti v r. 1913 dokazuje, že odevzdanost do vůle Boží je často lepší než uzdravení. Tato řeholnice se posvětila tím, že 50 let trpěla na lůžku. A přece, když měla 11 let, byla zázračně uzdravena prostřednictvím tří Zdrávas Maria... . Kanovník Crispini, její životopisec, o tomto zázraku hovoří:

“Maličká trpěla od svých 7 let otevřenou ranou na levé noze. Tu se zalíbilo Bohu vysvobodit jí od tohoto utrpení skutečným zázrakem. Jednoho dne, když byla ve škole v kruhu svých kamarádek, viděla, jak vážnou a velebnou chůzí vstoupil do místnosti jakýsi poutník s dlouhým vousem. Přistoupil k ní, pohladil jí po tváři a zeptal se:

“Co cítíš?”

“Velmi trpím,” odpověděla Penelope (tak se totiž jmenovala od svého křtu), “protože již mnoho let mám nádor na noze a velmi mě trápí.”

“Důvěřuj, děvče!” odpověděl neznámý poutník. “Nejsvětější Panna a Ježíš, její Syn, tě uzdraví.”

Přítomným děvčatům přikázal kleknout si a pomodlit se zbožně třikrát Zdrávas Maria... . Nad nemocnou učinil znamení kříže a zmizel. Penelope pocítila po celém těle neobyčejnou živost a sílu. Vstala. Stal se zázrak! Byla dokonale zdravá. Její čelo, které předtím prozrazovalo soustavné utrpení se vyrovnalo a děvče zářilo jako růže, jejíž kalich se po bouřce otevírá světu.

 

Nebezpečí pominulo.

Čtyřicetiletý otec rodiny si z vojny přinesl zhmožděniny a revmatismus, byl obětí velkých bolestí. Měl pět dětí, z nichž nejstarší mělo 14 let. Čekali šesté dítě, ale život matky byl ohrožen. Byla velmi těžce nemocná. Lékař jí vzal do svého auta a odvezl do nemocnice. Otec byl velmi smutný: Obava o manželčin život, pět dětí, dvě pomocnice v domácnosti, ošetřovatelka k novorozeňátku, nemocniční výdaje, to vše mu vířilo v hlavě a trápilo ho.

Někdo mu poradil devítidenní pobožnost tří Zdrávas Maria... a on ji věrně vykonával každý večer se svými dětmi. Poslední den novény lékař prohlásil, že matka je již definitivně mimo nebezpečí. (LK)

 

Rozježděn vozem.

“Již nějaký čas jsem znal pobožnost tří Zdrávas Maria... , když jsem sťastnou náhodu dostal do rukou tiskoviny s informací o té účinné devítidenní pobožnosti. Nadarmo se jí neříká účinná pobožnost. Zjistil jsem to z vlastní zkušenosti vícekrát. Chtěl bych hovořit o dvou omilostněních, které nejsou jen uzdravením ale spíše vzkříšením z mrtvých. Před časem přinesli domů mého otce v ubohém stavu. Našli ho na ulici přejetého vozem. Přivolaní lékaři zjistili, že má polámaná žebra, poškozené a dislokované srdce. Nikdo již nedoufal v jeho záchranu. tehdy jsme začali devítidenní pobožnost tří Zdrávas Maria... . Na konci první novény byl otec mimo nebezpečí. Po druhé devítidenní pobožnosti již mohl vstát a trochu se projít. Nyní je jeho stav uspokojivý.

Toto uzdravení mě povzbudilo, takže jsem žádal ještě více. Toužil jsem po obrácení osoby mě velmi drahé, která již 40 let byl hluchá ke všem prosbám a modlitbám. Utíkal jsem se k Nejsvětější Panně a Ona mě vyslyšela. (D.L., LK)

 

Cholera se zastavila.

Toto je mimořádný případ. Stal se v Mezopotámii v jedné domorodé vesnici a vypráví o něm sestra Marie Gonzaga, františkánská misionářka a farář tamnější farnosti.

Vesnice Kell Arman je celá katolická a je vzdálena asi hodinu cesty od Mardina. Dosáhla velkou milost modlitbou tří Zdrávas Maria... . Dejme slovo faráři, který byl hlavním původcem a svědkem této dojímavé události: “Koncem října r. 1903 se v naší vesnici, tak chudé po masakrech v r. 1895, objevila cholera. Za čtyři dny bylo na hřbitov vyneseno 36 obětí této strašné nemoci. Když to takto půjde dál, řekl jsem si, celá vesnice bude zničena. Obrátil jsem se proto k nebi. Zorganizovali jsme průvod s Převelebnou Svátostí na čele se zástavou Nejsvětější Panny. Prošli jsme za Ježíšem a Marií celou vesnici. Všichni, muži i ženy, starci i děti se nahlas nepřetržitě modlili trojí Zdrávas Maria... se vzýváním: Maria, naše dobrá Matko, zachraň nás od smrtelného hříchu a cholery!

Dobrá Matka nás vyslyšela. Od této chvíle strašná choroba již nepokračovala ve své zhoubné práci. Už nebyli žádní mrtví ani nemocní! (LK)

 

Nebojte se!

Jeden novic u Augustiniánů měl nemocné hrdlo a měl se podrobit chirurgickému zákroku. Jeho novicmistr, blahoslavený Štěpán Bellesini, se proti tomu postavil a řekl: “Počkejme do zítřka!” Potom nemocnému řekl: “Nebojte se, pomodlete se tři Zdrávas Maria... a klidně odpočívejte!” Druhý den byl nemocný zdráv a žádný zákrok nebyl potřeba.

 

Svatá Panna ji uzdraví.

Lucie, jedna ze tří dětí, kterým se Panna Maria zjevila ve Fatimě, vypráví o své sestřenici Hyacintě, která byla též učastna zjevení:

“Jednoho dne jsme se setkali s chudobnou ženou. S pláčem si klekla před Hyacintu a žádala ji, aby jí od Nejsvětější Panny vyprosila uzdravení z těžké nemoci. Když Hyacinta viděla ženu, jak před ní klečí, spěchala a třesoucíma rukama jí chtěla zdvihnout. Když však viděla, že to nedokáže, klekla si k ní a spolu se pomodlily tři Zdrávas Maria... .Potom ženu poprosila, aby vstala. Ujistila ji, že Svatá Panna ji uzdraví. Sama se za ni modlila dále. Za nějaký čas se žena vrátila, aby Panně Marii poděkovala za své uzdravení.

(Galamba de Oliveira, Giacinta, 8.vyd., s.109)

 

ZÁVĚR

Slova na závěr: Pokud jsem prostřednictvím milosti Svaté Panny pochopili cenu tří Zdrávas Maria... a chceme zakusit jejich účinnost, chraňme se obvyklé chyby: Nezapomínejme na tuto pobožnost a nepřestávejme!

Začít je lehké, je však třeba vytrvat. Slovo Evangelia, říká: Kdo vytrvá do konce, bude spasen! To platí i pro náš případ. Jestliže si od tří Zdrávas Maria... slibujeme ustavičné milosti a požehnání Panny Marie, hlavně její zvláštní pomoc v posledním okamžiku života, tak řetěz tří Zdrávas Maria... musí být nepřetržitý. Buďme věrní každý den!

Vytrvejme přes pokušení ďábla, který tak, jak daleko od Marie drží duše ponořené do hříchu, tak se snaží vzdálit od modlitby tří Zdrávas Maria... ty, které chce zničit.

Nechť vytrvají v této pobožnosti ty matky, manželky, sestry, kterým leží na srdci obrácení jejich drahých synů, manželů, bratrů, kteří možná již roky žijí daleko od Boha a o které se obávají, že navěky zahynou Ať si vzpomenou, že obrácení zpravidla není náhlý čin, jasně kontrolovatelný, ale zdlouhavá a tajemná cesta. Jako se nikdo nestane zvrhlým v okamžiku, ale jen postupně a pomalu, tak i obrácení se uskutečňuje postupně a může trvat i několik roků. Ale nakonec Panna Maria zvítězí a dotyčné zachrání!

Následujme vytrvalou a důvěryplnou horlivost osob, o kterých jsme četli v této knize.

Všichni mohou přispět k rozšíření pobožnosti Zdrávas Maria... . Nejprve kněží, zpovědníci a kazatelé, potom matky v rodině, vychovatelé, sestřičky, řeholníci i katecheti.

***

V Montepulciano (Siena) ve farním kostele de Gesů bylo zřízeno Bratrstvo tří Zdrávasů.

***

V poslušnosti k dekretům papeže Urbana VIII. vyhlašujeme, že všemu, o čem v této knize mluvíme, chceme připisovat jen lidskou hodnotu, jakou má jakékoli lidské svědectví.

 

POBOŽNOST K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ.

Pobožnost k Božímu Milosrdenství je samostatná oblast a podrobnější seznámení o jejím vzniku a významu by vyžadovalo samostatnou publikaci (Pozn. podrobněji o ni v sekci o Milosrdenství na těchto stránkách). Jednu z nich vydala i Matice Cyrilometodějská pod názvem Znamení doby. Pobožnost k Božímu Milosrdenství zde velmi stručně popisujeme z důvodu blízké příbuznosti jejího smyslu při zajišťování spásy nám a hlavně našim blízkým.

Otec Pavel Stefan vypráví: Před jistým časem jsem šel navštívit vážně nemocného člověka. Podle slov příbuzných již dlouhá léta nepřijal svátosti. Vešel jsem do pokoje v nemocnici, kde ležel. Přistoupil jsem k němu, pozdravil ho a představil jsem se, že jsem kněz a přišel jsem ho navštívit na přání jeho příbuzných.

“Ještě neumírám,” vykřikl, až jsem se lekl a snažil se ho uklidnit. Moc se mi to nedařilo. Přemýšlel jsem, co teď. “Já netvrdím, že umíráte. Navštívit nemocného, to přece není nic špatného. Co říkáte, mohu se s vámi pomodlit?” “Aby to netrvalo moc dlouho!” To vykřikl stejně drsným hlasem, jako když mi tvrdil, že neumírá. “Nebojte se, něják to vydržíme,” řekl jsem a už jsem hledal v kapse růženec a začal se modlit korunku Božího milosrdenství. Když jsem ji po několika minutách dokončil, nesměle jsem se toho muže zeptal: “Co říkáte, nechtěl byste se vyzpovídat a přijmout Pána Ježíše?” “Třeba jo,” řekl už ne tak drsně. Pak přišla velice upřímná zpověď, svaté přijímání a pomazání nemocných. Přiznám se, že jsem byl dojat. Za dva dny jsem se dozvěděl, že tento člověk krátce po mé návštěvě upadl do bezvědomí a příští den zemřel. Někdo by se mohl ptát, co je to za podivuhodnou modlitbu a jak se k nám dostala. Něco málo o ni napíši.

Před několika lety prohlásil papež Jan Pavel II. za blahoslavenou polskou řeholní sestru Helenu Faustynu Kowalskou. Ta zemřela krátce před II. sv. válkou v Krakově. V deníčku, který se po ní zachoval a který psala na přímý příkaz svého zpovědníka, se často ona sama odvolává na to, co jí Pán Ježíš řekl a co viděla při svých mimořádných duchovních zážitcích. Tuto modlitbu ji údajně naučil sám Pán Ježíš, sama poznala její mimořádnou účinnost a Pán Ježíš ji o této modlitbě mimo jiné řekl:

“Kdokoli se bude tuto modlitbu modlit, dosáhne velkého milosrdenství v hodině smrti. Kněží ji budou nabízet hříšníkům jako poslední záchranné kolo. I kdyby se jednalo o nejzatvrzelejšího hříšníka, pokud se jen jednou pomodlí tuto korunku, dosáhne milost mého nekonečného milosrdenství!”

“Každou duši, která se tuto korunku modlí, budu bránit v hodině smrti jako svou chválu a nebo, když se jiní tuto modlitbu modlí při umírajícím, dosáhne tento stejné milosti. Když se při umírajícím modlí tato korunka, usmiřuje se Boží hněv a neproniknutelné milosrdenství Boží obklopuje duši.”

“Skrze modlitbu této korunky se mi líbí dát všechno, oč mě budou prosit.”

“Touto modlitbou si vyprosíš všechno, jestliže to, oč prosíš, bude shodné s mojí vůlí.”

Tolik Pán Ježíš a nyní ještě napíši, jak se tuto korunku modlit:

Nejdříve se na úvod pomodli 1x Otčenáš..., Zdrávas Maria... a Věřím v Boha.

Potom na začátku každého desátku klasického růžence řekni modlitbu: Věčný Otče, obětuji Ti Tělo a Krev, Duši a Božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista na odpuštění našich hříchů a hříchů celého světa.”

Desátek se potom skládá z modlitby: Pro Jeho bolestné utrpení, smiluj se nad námi a nad celým světem.”

Na konci posledního desátku se korunka uzavírá trojí modlitbou: Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi a nad celým světem.”

To je vše. Modli se tuto modlitbu. Zakusíš její sílu a moc. Budeš se ptát, jak je to možné. Začneš přemýšlet nad jejím obsahem a pochopíš: Zde je celé evangelium o Božím Milosrdenství!!!

(Immaculata č.28, 6/1996, str.16-17)

Podobných příběhů o účinnosti korunky k Božímu milosrdenství by mohla být také napsána celá knížka, stejně jako by o pobožnosti tří Zdrávas Maria... mohlo být napsáno příběhů mnohem více.

Jak bylo patrno z celé knížky, pobožnosti tří zdrávasů vděčí mnoho nezbožných duší za svoji spásu. Tuto pobožnost konali díky svým blízkým věřícím. Stejně tak modlitbě milosrdného růžence vděčí mnoho duší za svoji záchranu a to i ve své poslední hodince, kdy se za ně někdo pomodlil milosrdný růženec.

V modlitbě svatého růžence vyprošujme spolu s Pannou Marií od Boha dar, aby nám umožnil využít těchto dvou pobožností k záchraně našich blízkých. Nikdy neuděláme nic důležitějšího! S pomocí těchto dvou pobožností nepůjdeme do nebe sami, ale přivedeme tam spolu s námi i zbloudilé a vzdálené!

 

 

 

BIBLIOGRAFIE

E.Campana: Maria nel culto cattolico, v II., s.110-117, Torino, 1946

Clovis de Provin: Netre Dame de la Trinite d’aprés la theologie, l’art et la mystique, p. LX-2044, Blois, 1932

Compte - Rendu: Congresso Mariano di Friburgo v. I, s. 318-333, Blois, 1903

Manuel complet de la Deveotion des Trois “Ave Maria”, (P. Jean- B.), 2. ed., s. XIV-400, Blois, 1910

LT - Les Mesrveilles du Lys Immaculé de la Sainte Trinité, s. 352, Blois, 1927 (zkratka LT)

G.M. de Saalvacch, II Paradiso a assicurato ai devoti della Madonna per la recita quotidiana di Ave Maria, s. 32,Montepulciano, 1952

Al Coure di Gesů per il Cuore di Maria, periodico, mesile, Montepulciano

Giuseppe PASQUALI:

Tři andělská pozdravení - klíč do nebe

originál:

C.B., Una chiave del Pararico

LE TRE AVE MARIA, 8.vydání

Edisioni Paoline, Catania 1975. 155 a

překlady ve španělštině, němčině, portugalštině, slovenštině

Zpět na úvodní stranu