Mariina doba

Mimořádné evangelizační číslo - příloha

 

 

Milostivý  rok Velkého jubilea skončil. Ale to neznamená nic takového, že už není. Právě naopak, až teprve nyní je zde na této zemi jako realita, jako skutečná trvalá hodnota podobně jako Ježíšovo vykoupení se stalo  trvalou hodnotou až po jeho dokonání.

Když se uskutečňovalo vykoupení světa, jen málokdo věděl, co se děje. I takový Šimon z Cyrény, který žil přímo v epicentru dění, šel klidně pracovat na pole. Stejně tak i ti, kteří věděli o tomto ukřižování, nevěděli, co se děje, že nastává vykoupení světa, a přece se uskutečnilo a platí trvale pro všechny. Jednou provždy od té doby platí, že jsme vykoupeni z hříchu a smrti pro věčný život.

Podobně to bylo i v tomto milostivém roce. Vždyť tento rok nejen podle poselství naší nebeské Matky byl cílovým bodem triumfu jejího Neposkvrněného Srdce, ale i podle mnohých výroků Svatého Otce byl zlomovým bodem pro nové jaro křesťanství.

„Potvrzuji Ti, že v době velkého jubilea roku dva tisíce se ukáže triumf mého neposkvrněného Srdce, který jsem předpověděla ve Fatimě.“ (5.12.1994)

A co nyní, i my si povíme s emauzskými učedníky, že jsme doufali a všemu je konec? – Copak si nepamatujeme, jak to tehdy bylo: Oni si ještě takto zoufali a Ježíš už kráčel s nimi zmrtvýchvstalý. Neměli bychom i my věřit, že přislíbený triumf je už tu, kráčí s námi, jen ho musíme poznat a uvidět, aby se i nám srdce zaradovalo?

I takové hlasy se ozvali, že se otec Gobbi zmýlil. Ale potom by se zmýlil i Svatý Otec, který v apoštolském listě k přípravě Velkého Jubilea vzpomíná: „…přípravu nového křesťanského jara, které odhalí Velké Jubileum…“ (TMA 18.) A svoje očekávání tohoto nového jara křesťanství při mnoha příležitostech potvrdil, jak o tom svědčí i jeho výrok, citovaný v okružním listě otce Gobbiho.

Nezmýlili se, to my se mýlíme, když opakujeme to, jak chybně očekávali Ježíšovi učedníci jeho vítězství. Ono se konalo na kříži. A tolikrát jsme si v poslední době kladli na srdce, abychom se na jejich příkladě poučili a abychom si byli vědomi toho, že to bude možná jinak, než očekáváme a potom abychom nebyli zklamaní a pohoršení, jak byli oni. Ale naopak, když se nám to bude zdát zcela opačné, než jsme čekali, abychom věřili s Marií, jako ona tehdy věřila jen s jediným z učedníků, Janem, který se ji držel, neboť my máme být s ní dnes těmi Jany pod křížem Církve. A když jimi máme být, potom je potřeba, aby zde byla ta chvíle která nám vnucuje zklamání, protože je potřebná právě tato zkouška víry – aby se to vítězství, které se už uskutečnilo, mohlo ukázat i navenek. Aby zopakování Kalvárie bylo kompletní, je potřeba i tento moment beznadějného zklamání, jaký tehdy zažili učedníci.

Pád komunizmu a jím neseného bojovného ateizmu byl předzvěstí tohoto vítězství. A ten se i podle slov Matky a podle přesvědčení Svatého otce uskutečnil v důsledku Mariánského roku. Viditelně se to však projevilo až po skončení tohoto roku, ale potom se to projevilo zcela konkrétně a viditelně – i když nám radost zastřelo nové zlo, které se rozmohlo. Ale že se po Mariánském roce stal opravdu zázrak, to pocítili hlavně ti, kteří pracovali v apoštolátě a žili v neustálé hrozbě, neboť jen malé prozrazení stačilo, aby to, co dělali, bylo podle platných zákonů potrestáno jako trestný čin. Tito velmi citelně pocítili, že se něco stalo, když mohli tuto svoji „trestnou činnost“ nečekaně jako dar z nebe, konat pro dobro duší beztrestně. Ano, mocenský ateizmus padl. – Ale rozmohl se velmi nebezpečný „duchovní“ ateizmus, před kterým se nemůžeme ani skrýt, jako před komunistickou mocí. Ale dnes můžeme říci, že i ten padl, že již nastalo vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie, že síla tohoto vítězství je kompletní a dostatečná. Od nynějška již směřuje jen k viditelnému projevení se tohoto dosud skrytého vítězství.

 

TOTUS TUUS

Po zvolení Karola Wojtyly na Petrův stolec mu kardinál Wyszyňski řekl, že jeho úlohou bude dovést Církev do třetího tisíciletí. A Svatý Otec si toto skutečně vzal za své, vnímal to jako prorockou předpověď. Biskupský prsten, který mu tehdy kardinál Wysziňski daroval, skončil u fatimské Panny Marie. Svatý Otec jí ho daroval 13.5.2000, v den blahořečení fatimských dětí s poděkováním za to, co dala světu skrze tyto děti – tedy s poděkováním za fatimské poselství a s poděkováním za její ochranu po dobu jeho pontifikátu. Pontifikát Jana Pavla II. je opravdu spojen s uskutečněním fatimského poselství. A tak vidíme i symbol jeho pontifikátu v rukou fatimské Panny Marie, spolu s růžencem na zlatém řetízku prověšený přes její ruce. Výmluvnější gesto již Svatý Otec nemohl udělat.

„Toto je papež mého tajemství, papež, o kterém jsem mluvila s dětmi při zjeveních…“ (13.5.1991). V den svých osmdesátých narozenin v květnu 2000 se Svatý otec modlil za to, aby splnil svoji úlohu a dovedl Církev do třetího tisíciletí. Vždyť je to „papež Mariina tajemství“, papež fatimského tajemství, které odhalil právě v tomto milostivém roce. A to tajemství jasně mluví o tom, že papež musí svoji strmou cestu k vrcholu kříže projít celou až do konce.

„Ježíš vás vykoupil z moci Zlého v té samé hodině, když zlý duch slavil triumf… Moje církev, které jsem Matkou, opět prožívá Kristův život a je dnes povolaná , aby znovu šla jeho cestou… I ona bude obětovaná jako Kristus na kříži a povolaná zemřít za spásu a obnovu světa.“ (4.12.1976)

A Církev vítězí v té chvíli, když zlý duch slaví triumf, jako to bylo v Ježíšově případě. Nedal se zlomit utrpením a zlobou, zůstal věrný a tím zvítězil. A Církev, v osobě náměstka Kristova, zůstává věrná uprostřed útoků a v úplné bezmocnosti a nevládnosti. Kolik pokušení na něho útočí polevit a udělat kompromis, jako lákavé: „Sestup z kříže a uvěříme ti!“ Ale on, posilován Matkou, slyší hlas jejího Srdce: „Zůstaň na kříži, synu můj, jen tak splníš svoji úlohu.“

Ano, Církev musela ještě v hodině temné noci slavit Velké jubileum, aby opravdu oslavila Otce svou věrností. Prorocká vize proroka Izaiáše: „Vstaň, zažehni Jeruzalém…“ se uskutečnila ještě v hodině temna a o to je to cennější. A Církev jako nový Jeruzalém opravdu povstala a zazářila k oslavě Boha. Všechny stavy, rodiny, mládež, biskupové, policisté, umělci, vědci, nemocní, politici, laici,… všichni měli své jubileum v Římě a v návaznosti v místních Církvích po celém světě. Copak je možné, pokud jsme ještě ne v oslaveném těle, jinak zmobilizovat Boží lid na celém světě v ústrety Pánovi, k jeho oslavě? Církev to udělala. Oslavila svého Pána a co je nejcennější – ještě v hodině temné noci.

Staly se mnohé významné události, které již byly na mnohých místech vyjmenované, vzpomeňme zde vyhlášení svátku Božího milosrdenství v dubnu 2000, zveřejnění třetího a tím již celého fatimského tajemství pro pochopení toho, co se děje a nejvíce a především: Zasvěcení budoucnosti neposkvrněnému Srdci Panny Marie spolu s biskupy z celého světa, shromážděnými na svém jubileu 7. a 8. října. Tím Svatý otec v tomto zopakování Kalvárie zopakoval Ježíšovo odevzdání vykoupeného lidstva Matce. Ježíš to udělal skrze jednoho z biskupů – Jana, který byl přítomen. Svatý Otec, jeho náměstek, to udělal těmi stejnými slovy skrze přítomné biskupy z celého světa. Církev opravdu „vstala a zazářila“ na oslavu svého Pána i viditelně a Bůh dostal tuto její velkodušnou odpověď ještě v hodině temna. A je zde ještě síla, kterou Maria připravila v srdcích jejich malých dětí: „Abych připravila tento Boží zázrak, chci ustanovit své mateřské vítězství v srdcích a duších všech svých synů. Proto jsem založila v Církvi moje Mariánské kněžské hnutí…“ (15.8.1996). V srdcích svých malých dětí sbírá Maria všechna utrpení světa, i utrpení těch, kteří jsou od Boha vzdálení a neumí  je Bohu obětovat.  Přijímá je do svého Neposkvrněného Srdce a přetaví je ve svém Neposkvrněném Srdci na čisté zlato oběti Bohu. Takto doplní i toto k velkodušnému daru Církvi. – Toto je triumf Neposkvrněného Srdce Panny Marie, který se uskutečnil v roku Velkého jubilea – ještě v hodině temna. „Celá Církev se musí shromáždit ve večeřadle mého Neposkvrněného Srdce a spolu s nebeskou Matkou vyprošovat vylití Ducha Svatého, který ji dovede k druhým Letnicím. Především se modlete růženec… Touto modlitbou můžete od Pána vyprosit cennou milost obrácení srdcí, duší, návratu celého lidstva k Bohu, na cestu lítosti, lásky, Boží milosti a svatosti. Proto nikdy více neříkejte: Ale vždyť všude všechno zůstává stejné. Nikdy se nic nezmění! – To není pravda, moje milé děti! Každý den vede nebeská Matka v tichosti a skrytosti svůj boj proti svému odpůrci.“ (7.10.1986)

A tedy neříkejme ani nyní, že po Velkém jubileu zůstává všechno tak, jak bylo. I zde platí: „To není pravda, moje milé děti!“

„Moje vítězství se uskuteční v srdcích všech mých synů, kteří se zasvětili mému Neposkvrněnému Srdci a nechají se formovat a vést mnou jako děti.“ (7.10.1995)

„Ježíš vás vykoupil z moci Zlého v té stejné hodině, když zlý duch slavil triumf.“ (4.12.1976)

I vítězství nebeské Matky v srdcích jejich malých dětí se uskutečnilo ještě v té hodině, když zlý duch slavil triumf.

I když jsme si uvědomovali, že vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie nemůžeme očekávat jinak, než tak, jako tomu bylo při vítězstvím Ježíše Krista – a ono se stalo na kříži, když to ještě vůbec na vítězství nevypadalo - přece jsme doufali a čekali, že po tomto milostivém roce už bude opravdu jen otázka času, abychom zažili porážku zla, že po tomto jubilejním roce už jen toto bude následovat. I Svatý otec nesporně mluví v souvislosti s Velkým jubileem o novém adventu. Musíme si znovu uvědomit, že jsou zde ještě věci, které se nestaly: „Církev pozná hodinu své největší apostázy a člověk nepravosti se vetře do jejího nitra a zasedne v samém Chrámě Božím, zatímco malý zbytek věrných bude podrobený největším zkouškám a pronásledováním.“ (13.5.1990)

„Den Páně nepřijde dřív, než se uskuteční velký odpad. (srv. 2 Sol 12,3). Moji milovaní synové, zasvěcení mému Neposkvrněnému Srdci, chtěla jsem Vás upozornit na tyto znamení, které Ježíš ve svém evangeliu vám ukázal, aby vás připravil na konec časů, protože ony se už uskutečňují ve vašich dnech.“ (31.12.1992)

„Tento papež je znamením mé mimořádné přítomnosti mezi vámi; on bude kamenem úrazu pro všechny mé nepřátele a úskalím velkého rozdělení… Co nejdříve se odpad otevřeně projeví. Před nebezpečím ztroskotání ve víře se budou moci zachránit jen ti, kteří zůstanou v jednotě s papežem.“ (2.9.1980)

„Na okamžik Pán dovolí, aby Církev byla jako jím opuštěná.“ (10.2.1978) „Toto je kalich, který budete muset vypít až do dna… Avšak, nejmilejší synové, tato nejtěžší zkouška bude trvat krátce. Mým vlastním zákrokem budou tyto hodiny zkráceny.“ (25.11.1975) „Až tento papež splní úlohu, kterou mu svěřil Ježíš a já sestoupím z nebe, abych přijala jeho oběť, všichni budete zahalení hustou temnotou odpadu, který se tehdy stane všeobecným. Věrný zůstane jen ten malý zbytek, který v těchto letech přijal moje mateřské pozvání a nechal se uzavřít do bezpečného útočiště mého Neposkvrněného Srdce. A bude to tento malý věrný zbytek, mnou připravený a zformovaný, který bude mít za úkol přijmout Krista, který se vrátí k vám ve slávě a započne tak novou éru, která vás očekává.“ (13.5.1991)

Tedy malý věrný zbytek má přijmout Krista při jeho návratu, ale to též nebude hned bezprostředně soud, ale nová éra, která nás očekává, v které se všechny národy v nové evangelizaci začlení do Církve Kristovy.

„Potvrzuji Ti, že skrze velké jubileum roku dva tisíce se ukáže triumf mého Neposkvrněného Srdce, který jsem předpověděla ve Fatimě. Uskuteční se návratem Ježíše ve slávě, aby nastolil své království ve světě. A tak nakonec budete moci na vlastní oči uvidět nová nebesa a novou zem.“ (5.12.1994) Tedy již Velkým jubileem začíná návrat Ježíše ve slávě… Tak, a zde vidíme, že i tu slávu jsme si představovali jinak: To nejtěžší, co ještě má přijít, bude již součástí té slávy… Ale proč se divíme, vždyť už bychom mohli vědět, že v Boží ekonomii je to tak: Ježíš řekl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. Opravdu, říkám vám, jak pšeničné zrno, co padlo na zem, neodumře-li, zůstane samo, ale jak odumře, přinese velkou úrodu.“ (Jan 12,23n) Ježíš hovoří o svém ukřižování jako o svém oslavení A tak vlastně není divu, že i to nejtěžší, co by se mohlo dít v Církvi, bude oslavením, bude již patřit ke „slávě“.

„Scházejte se ve večeřadlech modlitby a bratrství, zasvěcujte se mému Neposkvrněnému Srdci, často se modlete svatý růženec.Tímto řetězem bude potom mocný drak celkem spoutaný a jeho akční rádius se bude neustále zužovat, nakonec bude bezmocný a neschopný útočit. Zázrak triumfu mého Neposkvrněného Srdce bude viditelný pro všechny.“ (7.10.1983)

Z těchto slov je vidět, že nakonec Mariino vítězství bude přece i viditelný zázrak. Ale již předtím se bude satanovi akční rádius zužovat. A copak to nebylo tak i v oné „předzvěsti“ – při pádu komunismu? – I tehdy nás už překvapili některé nečekané momenty jakéhosi „volného dýchání“, jako bychom již měli svobodu, ale tehdy jsme ještě nevěděli, že se to stane. Ještě před listopadovými událostmi v Praze prošli přes centrum Bratislavy studenti držíce se za ruce v dlouhém řetězu a cítili se úžasně, svobodně. Bohoslovci ze semináře se zúčastnili kulturního programu v Istropolise a ten se ke konci změnil na živou improvizaci, když herci, o kterých jsme věděli, že jsou věřící, si dovolili říci několik odvážných výroků, což publikum s účastí přijalo a nakonec si spolu zazpívali i píseň „Slovensko moje,otčino moje,“ – a i druhou sloku: „Hej, mám otčinu já ještě jinou, kde věčně vládne můj Bůh a Pán.“ Bohoslovci, kteří pocítili více toho tlaku než jiní, se v tom okamžiku cítili jako v neskutečném snu. Ani se nebáli následků a ty ani nebyly. Už tehdy se „akční rádius zmenšoval“, ale ještě celá mašinérie komunistické moci fungovala.

Podobně to bude asi i nyní, po roku Velkého jubilea, že se začne zlo vytrácet a zažijeme nejedno milé překvapení Ducha Letnic dříve, než přijdou druhé Letnice viditelně na celý svět. Zlo ještě bude stále při moci, ale jeho akční rádius se bude zmenšovat, až se uzavře okolo skály Petrovy, kterou bude ohrožovat „člověk nepravosti“. „V tom okamžiku, kdy satan bude trůnit jako pán světa, a bude se domnívat, že má jisté vítězství, já sama mu vyrvu kořist z rukou. Najednou bude stát s prázdnýma rukama a nakonec připadne vítězství jen mému Synovi a mně; toto bude triumf mého Neposkvrněného Srdce ve světě.“ (19.12.1973)

Ten „okamžik“ - to „najednou“ - zde najednou skutečně bude – bude tu datum, které si budeme pamatovat, jak říká poselství ze 7. října, na den Panny Marie růžencové. Tento svátek ustanovil papež na výroční den vítězství Panny Marie, při Lepantě v roku 1571, které bylo vybojované dříve růžencem než zbraněmi proti přesile Turků hrozících dobýt celou Evropu a vyhubit křesťanství.

„Buďte připravení vidět moje největší divy. Dnes si připomínáte mé vítězství; brzy však všichni budete svědky mého největšího triumfu. Nyní je moje vojsko připraveno a čas přišel. Toto je hodina pustit se do boje se zbraní modlitby, růžence a vaší důvěry. Už brzy bude, synové, oslavované nové datum. Celá Církev znovu rozkvete pod nejčistším pláštěm vaší Matky.“ (7.10.1975) A když jsme si vzpomněli na Lepanto, mohli bychom se ještě zmínit o slavné turínském chrámu Panny Marie, Pomocnice křesťanů, kterému nad hlavní kopulí dominuje její nádherná socha, kterou tam viděl don Bosko zářit v prorocké vizi dříve, než byl kostel postaven. Na dvou bočních věžičkách jsou dva a půl metru vysoké bronzové sochy andělů, které navrhl sám don Bosco. Jeden z nich má zástavu, na které je vyryt nápis, připomínající vítězství u Lepanta, druhý anděl nabízí Panně Marii věnec jejího budoucího vítězství. V devátém svazku životopisu don Bosca je uvedeno svědectví jeho spolupracovníků, že na původním návrhu i druhý anděl měl mít zástavu a na ní byl napsaný rok 19.. jako rok budoucího Mariina vítězství. Z toho vyplývá, že i don Bosco, známý svými prorockými předtuchami, měl zřejmě prorockou vizi o roku 2000 v souvislosti s velkým vítězstvím Panny Marie, a tak předpokládal, že vítězný boj by se měl odehrávat někdy pře tím, proto ty dvě tečky na konci letopočtu tisíc devět set, neboť zřejmě věděl, že rok 2000 už bude vítězný. Potom však zřejmě ze správného citu pro nevhodnost počítání roků změnil svůj návrh a vítězství, které i on zde dává do podobné souvislosti s Lepantem jako výše uvedený citát z „modré knihy“, označil věncem vítězství. To je tedy, kromě Svatého otce a „modré knihy“, další potvrzení prorockého ducha v souvislosti s rokem Velkého jubilea jako rokem vítězství. Tady si můžeme vzpomenout na Jonášovo proroctví, které bylo pravé a nesplnilo se. Jonáš hlásal, že ještě 40 dní a Ninive bude zničeno. A nestalo se. Ale nestalo se proto, že lid Ninive splnil podmínku a dal se na pokání. Tedy je třeba vzít do úvahy nejen proroctví, ale i splnění či nesplnění podmínky. Rok 2000 je za námi a vítězství se zatím neuskutečnilo - alespoň ne viditelně. Toto zpoždění může být způsobené nedostatečným splněním podmínky, a tuto nedostatečnost musíme ještě doplnit zkouškou víry a důvěry. Nebeská Matka často říká, že splněním jejich požadavků může urychlit své vítězství. Její slova: „…pro velké jubileum roku dva tisíce se ukáže triumf mého Neposkvrněného Srdce…“ jistě platí a triumf je již jistý. Co ještě chybí k tomu, aby se mohl ukázat i viditelně, musíme ještě doplnit ve zkoušce víry a důvěry k ní v tomto zpoždění. Tedy i nyní naše úloha pokračuje, nejenom čekat, ale aktivně přispět – setrvávat ve večeřadlech. Nyní se osvědčilo, před čím nás nebeská Matka varovala – abychom nepočítali dny, roky, časy, neboť bychom se mohli dostat do zmatku. A skutečně v praxi můžeme pozorovat, že právě takoví jsou nyní zklamaní, kteří porovnávali „modrou knihu“ s jinými poselstvími a nejvíce si v ní všímali právě toho, z čeho mohli počítat termíny. Ti však, kteří se zaměřili na to, co Matka v prvé řadě chtěla – abychom k jejímu vítězství přispěli – jsou daleko klidnější a podobnější své nebeské Matce v tom, že je zachovávají ve svém srdci a přemýšlejí i o těchto skutečnostech, aby v nich rozpoznali Boží cesty. Počítání času nám není na dosah, proto samo o sobě není příliš spolehlivé podle míry lidské přesnosti, o čem svědčí i toto poselství: „V tento den vás žádám, abyste mně zasvětili všechen čas, který vás ještě dělí od konce tohoto století. Je to období deseti let. Je to velmi důležitých deset let. je to rozhodujících deset let… V tomto desetiletém období se uskuteční všechna tajemství…a vyplní se všechny události, které jsem vám předpověděla.“ (18.9.1988) Tedy v tomto desetiletém období do konce století se uskuteční vše, co nebeská Matka předpověděla, tzn., že včetně jejího triumfu. Jenže od roku 1988 do konce století to nebylo deset let, ale dvanáct a ona mluví o desetiletém období. Jakoby nám i tím chtěla ukázat, že nám nemá jít o počítání roků. Ale o co jí jde a co pro nás platilo tehdy a platí i nadále i po dosáhnutí tohoto horizontu, až do tehdy, než se její vítězství neukáže všem viditelně, je to, co v tomto poselství následuje: „Proto vás žádám, abyste mi zasvětili celé toto období… Rozmnožujte svá večeřadla modlitby a žijte v největší důvěře ve mně a v synovském odevzdání…“ (18.9.1988)

 

Vybráno z Máriiny doby 1/2001


 

O Panně Marii nám hodně vypovídá „mlčení Evangelia“. Když Evangelium hovoří o zbožných ženách, které šly ke hrobu, Panna Maria mezi nimi není... Jediná nezakolísala ve víře v Zmrtvýchvstání Pána, proto ke hrobu nešla, tak jí jediné nepatřila výtka anděla, kterou dal ženám: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?“

podle Dr. J. Miklíka CSsR