ZJEVENÍ
Musíme rozlišovat tři zjevení:

První zjevení

Odehrálo se v noci z 18. na 19. července roku 1830, ve svátek svatého Vincenta z Pauly. Mělo připravit poselkyni na úlohu, kterou jí chtěla Panna Maria pověřit. Zpovědníkovi ho Kateřina popsala takto: Blížil se svátek svatého Vincenta. Naše drahá Matka Marta nám den před ním vyprávěla při poučení o úctě ke svatým, hlavně o úctě k Panně Marii. Tehdy se mne zmocnilo velké přání vidět Pannu Marii. Lehla jsem si přesvědčená, že v noci uvidím moji drahou Matičku. Vždyť jsem ji už tak dávno toužila vidět. Rozdávali nám po kousku rochetku svatého Vincenta. Odstřihla jsem si polovičku a spolkla. Usnula jsem s touhou, aby mi svatý Vincent vyprosil milost uvidět Přesvatou Pannu. O půl dvanácté jsem uslyšela, že na mě někdo volá: "Sestřičko, sestřičko, sestřičko!"
Probudila jsem se a podívala se tím směrem, odkud přicházel hlas. Přicházel z uličky u postele. Odrhnula jsem záclonu. Viděla jsem asi čtyř až pětileté dítě oblečené do bílých šatů. Řeklo mi: "Pojď do kapličky. Panna Maria Tě tam čeká."
Napadlo mě, vždyť mne uslyší. Dítě odpovědělo:
"Neznepokojuj se. Je půl dvanácté. Všichni tvrdě spí. Pojď! Čekám na Tebe!" Rychle jsem se oblékla a zamířila k dítěti, které stálo v záhlaví mé postele. Dítě se drželo po mém levém boku. Všude kolem byla rozsvícená světla. Velmi jsem se tomu divila. Nejvíce mne překvapilo, že se dveře otevíraly na dotyk dětské ručky. Překvapení vyvrcholilo, když jsem uviděla, že všechny svíčky a světla svítí. Připomínalo mi to půlnoční. Pannu Marii jsem neviděla. Dítě mne zavedlo do svatyně ke křeslu, kde sedává kněz. Klekla jsem si. Dítě celou dobu stálo. Měla jsem dojem, že už dlouho klečím. Rozhlédla jsem se, jestli nepřicházejí sestry, které měly noční službu. Konečně přišla pravá chvíle. Dítě mě upozornilo slovy: "Už je tady Panna Maria."
sv. Kateřina a Panna Maria Slyšela jsem něco jako šum hedvábných šatů. Zdálo se, že přichází od tribuny, kde visel obraz svatého Josefa. Sedla si do křesla na evangelijní straně kostela, které bylo podobné křeslu svaté Anny. Ale nebylo úplně stejné. (Sestra vzpomíná na obraz svaté Anny nad vchodem do sakristie.) Nechtěla jsem věřit, že je to Panna Maria. Dítě mi však znovu řeklo: "Panna Maria je zde."
Těžko bych mohla vyjádřit, co jsem v tu chvíli cítila a co se odehrávalo v mé duši. Podívala jsem se na Pannu Marii a přiskočila jsem k ní. Klekla jsem si na stupně oltáře a ruce jsem složila do jejího klína. Tam jsem strávila nejvzácnější chvíle svého života. Těžko bych mohla říct, co jsem tenkrát prožívala. Řekla mi: "Dítě moje, Pán Bůh tě chce něčím pověřit. Budeš hodně trpět. Přetrpíš to v přesvědčení, že to děláš pro chválu Boží. Poznáš, co chce Pán Bůh. Budeš trpět tak dlouho, dokud to neřekneš svému zpovědníkovi - duchovnímu vůdci. Bude ti protiřečit, ale neboj se. Dostaneš zvláštní milost. Řekni mu to jednoduše a s důvěrou. Důvěřuj, neboj se! Uvidíš určité věci, oznam mu je. V rozjímání dostaneš zvláštní nabídku."
Panna Maria mi řekla, jak se mám chovat ke zpovědníkovi. Řekla mi i jiné věci, ale o tom nesmím mluvit. Ukázala levou rukou na oltář a poradila mi, abych tam přišla ve svém trápení a vylévala si zde své srdce. Ujistila mě, že tam vždycky dostanu potřebnou útěchu. Dále řeka: "Tato doba je velmi zlá. Francii postihne neštěstí. (Týden po zjevení vypukla červencová revoluce, která odstranila Karla X. Naznačena byla i válka v roce 1870 a komuna v roce 1871 se všemi hrůzami.) Královský trůn padne. Celý svět bude trápen nejrůznější bídou. (Panna Maria měla při těchto slovech velmi utrápenou tvář).Přijďte sem k oltáři, zde dostanou milost všichni, kteří o ni budou s důvěrou prosit. Dostanou ji velcí i malí. Dítě moje, hrozně ráda rozdávám milosti, hlavně vaší Společnosti. Mám ji velmi ráda… (Následují pokyny a upozornění pro obě Společnosti, které založil svatý Vincent z Pauly.) Otce Aladela prosila, aby založil družinu dítek Panny Marie. Z jiných řeholních společností mnohé padnou za oběť. (Při těchto slovech měla Panna Maria slzy v očích.) V Paříži padne za oběť i mnoho kněží. Otec arcibiskup zemře. (Znovu měla slzy v očích.) Dítě moje, křížem opovrhnou, ulicemi poteče krev. (Panna Maria už nemohla dále hovořit. V její tváři se zračila bolest.) Dítě moje, celý svět bude trpět. (V letech 1870-1871 se všechno uskutečnilo do nejmenších podrobností.)" Pomyslela jsem si: Kdy se to asi stane? Jasně jsem poznala, že za 40 roků. Nevím, jak dlouho jsem klečela u Panny Marie. Vím jen, že když odešla, měla jsem dojem, jako by zhaslo světlo a jako by se nějaký stín ubíral směrem k té tribuně, odkud přišla. Vstal jsem. Dítě jsem uviděla tam, kde jsem ho nechala. Řeklo mi: "Odešla."
Zpět jsme se vrátili tou stejnou cestou. Všude bylo světlo. Dítě šlo stále po mé levé straně. Myslím, že to byl můj strážný anděl. Vzal na sebe lidskou podobu, aby mi umožnil vidět Pannu Marii. Vždyť jsem ho tak vroucně prosila, aby mi zprostředkoval tuto milost. Byl oblečený do bílých šatů. Vycházelo z něho zázračné světlo, vlastně byl celý prozářený zvláštním světlem. Mohl mít asi 4-5 roků. Do postel jsem se vrátila ve dvě hodiny, slyšela jsem bít hodiny. Potom jsem už neusnula.

Druhé zjevení

Jde o významné zjevení. Při něm pověřila Panna Maria Kateřinu zvláštním úkolem. Nejlepší bude i zde dát slovo sestře Kateřině. Bylo to 27. listopadu 1830, v sobotu před první adventní nedělí, když novicky rozjímaly. Celý výjev se odehrál ve třech po sobě následujících obrazech. Při nich sestra Kateřina postupně a vždy jasněji pochopila své poslání a celé mariánské tajemství.
Bylo to 27. listopadu, byla jsem pevně přesvědčena, že ještě uvidím Přesvatou Pannu. O půl šesté večer, několik minut po přečtení prvního bodu rozjímání, se mi zdálo, že v hlubokém tichu slyším od tribuny u obrazu sv. Josefa šum hedvábných šatů!

sv. Kateřina a Panna Maria První obraz: Panna se zeměkoulí

Podívala jsem se tím směrem a uviděla jsem Pannu Marii ve výšce obrazu sv. Josefa. Stála. Byla střední postavy. Šaty měla bílé, z narůžovělého hedvábí. Sahaly ji až ke krku. Rukávy měla volně spuštěné. Na hlavě měla bílý závoj. Po obou stranách sahal až k zemi. Pod závojem bylo vidět hladce učesané vlasy. Nad vlasy měla asi třiceticentimetrovou nezřasenou krajku. Tvář měla odhalenou. Nohy spočívaly na polovině bílé koule, alespoň já jsem to považovala za polokouli. Pod nohama měla hada nazelenalé barvy se žlutými skvrnami. Držela zlatou kouli. Na ní byl malý křížek. Koule představovala zeměkouli. Ruce držela volně ve výšce pasu. Oči měla obrácené k nebi, tvář měla krásnou. Těžko bych ji mohla popsat. Náhle jsem uviděla na jejích rukou prsteny. Tři na každém prstě. Největší uprostřed a nejmenší na konci. (Sestra Kateřina chtěla jistě říci, že prsteny měly rozměry článků, na kterých byly. V každém byly přiměřeně velké drahokamy. Největší drahokamy vrhaly nejsilnější světlo, nejmenší nejslabší. Světla se rozšiřovala tak, že dole splývala. Nohy jsem neviděla. Při tomto výjevu jsem nic neslyšela. Byl přípravou na následující. Zeměkoule zmizela. Panna Maria změnila postoj. Sklopila zrak. Na rukou ji stále zářily prsteny s drahokamy. Potom Panna Maria promluvila k sestře Kateřině.

Zázračná medailka Druhý obraz: Přední strana medaile

Když jsem se tak dívala na Pannu Marii, sklopila zrak a podívala se na mě. Uslyšela jsem vnitřní hlas: "Tato koule představuje celý svět, hlavně Francii… a každého člověka zvlášť." Neumím vyjádřit, co jsem tehdy cítila a viděla. Řekla mi:
"Světla jsou symbolem milostí, které rozdávám všem, kteří o ně prosí. Drahokamy, které nesvítí, které nevysílají paprsky, představují milosti, o které lidé zapomínají prosit." Pochopila jsem, že je jí milé, když ji o ně prosíme. Jak je velkorysá ke všem, kteří o ně prosí, a jakou radost cítí, když je rozdává… V té chvíli jako bych ani nebyla při sobě, měla jsem nesmírnou radost. Okolo Panny Marie se utvořil oválný obraz. V půlkruhu byl nápis. Začínal ve výši pravé ruky, přecházel nad hlavu Panny Marie a končil ve výšce levé ruky. Bylo tam napsáno:"Ó bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme." Byl napsán zlatým písmem. Slyšela jsem vnitřní hlas: "Dej udělat takovou medaili, ti, co ji budou nosit s důvěrou, dostanou mnoho milostí."

Zázračná medailka Třetí obraz: Druhá strana medaile

Zdálo si mi, jako by se obraz otočil. Na druhé straně medaile jsem viděla písmeno M, nad ním kříž. Opíral se o krátkou příčku. Pod písmenem M byla přesvatá Srdce Pána Ježíše a Panny Marie. Rozeznala jsem je dobře, protože nad jedním byla trnová koruna a druhé bylo probodnuté mečem. Moc jsem chtěla vědět, jaký nápis je třeba dát na druhou stranu medaile. Hodně jsem se modlila, abych se to dozvěděla. Jednou při rozjímání se mi zdálo, že slyším:
"M a dvě srdce řeknou dost."
V poznámkách sestry Kateřiny není řeč o dvanácti hvězdách, které jsou okolo monogramu Panny Marie a dvou přesvatých srdcí. Na medaili byly od začátku. Máme morální jistotu, že tuto podrobnost oznámila světice osobně v době zjevení, anebo krátce po nich.



Třetí zjevení

Otec Aladel, zpovědník sestry Kateřiny, přijal lhostejně, ba můžeme říci zamítavě oznámení sestry Kateřiny. Zakázal jí věřit, že je to pravda. Poslušnost světice, kterou dosvědčil i on sám, nebyla schopná vymazat z jejího srdce vzpomínku na to, co viděla. Vzpomínka na Pannu Marii a na to, co žádala od ní, ji vůbec neopouštěla. Neopouštělo ji ani vnitřní přesvědčení, že ji ještě uvidí. A opravdu, v prosinci 1830 měla ještě jedno zjevení, celkem podobné vidění z 27. listopadu. Došlo k němu také při večerním rozjímání. Ale byl mezi nimi přece jen podstatný rozdíl. Panna Maria se nezjevila ve výšce obrazu svatého Josefa, jako při zjevení 27. listopadu, ale za ním.
Sestra Kateřina musela získat jistotu, že se 27. listopadu nemýlila. Znovu dostala příkaz, aby dala razit takovou medaili, jakou viděla. Popis tohoto zjevení končí slovy: nemohu popsat, ani co jsem se dozvěděla, když Panna Maria obětovala zeměkouli Panu Ježíši, ani to, co jsem prožívala, když jsem se na ni dívala. V duši jsem slyšela hlas:
"Světla jsou symbolem milostí, které Panna Maria vyprosí těm, kteří o ně prosí." Panna Maria zvlášť zdůraznila symboliku zeměkoule, kterou držela v rukou:
"Dítě moje, tato zeměkoule představuje celý svět, hlavně Francii a každého člověka zvlášť."
Sestra Kateřina skončila popis slovy:
"Jak krásné bude slyšet: Panna Maria je Královna vesmíru, je hlavně Královnou Francie. Děti budou volat: Je Královnou každého člověka!"