VĚROUČNÉ POSELSTVÍ MEDAILE

V předcházející kapitole jsme se pokusili poukázat na několik cílů, které sledovala Panna Maria. Možno říci, že je to už pastorační stránka jejího zjevení v roce 1830. Podrobněji se o ní zmíníme v následující kapitole. V této zdůrazníme

Věroučné poselství medaile

Zjevení v rue du Bac obsahují pravdivý, úplný kurz mariánské teologie. V roce 1830 byla ještě v začátcích. Její teologickou ubohost silně pociťovali i v prvních desetiletích 19. století. Připomíná to kanovník Laurentin v "Krátkém pojednání o mariánské teologii". Úcta k Panně Marii se neopírala o solidní učení, zakládala se spíše na citu. (Vzpomeňme na slova Jana Pavla II., když byl ještě jako Karol Wojtyla, 8.3.64 jmenován Krakowským arcibiskupem:
"Ve svém kněžském úřadě a ve své pastýřské službě bych byl rád spojen s Kristem prostřednictvím jeho Matky Marie. Její místo v dějinách spásy je málo známé. Snažme se jej stále hlouběji pochopit a zaobírejme se jím ve svých pracích, protože ve vykupitelském díle Ježíšově, hraje Maria jedinečnou úlohu. Jsem již dávno přesvědčen, že je nanejvýš těžké pochopit Kristovo tajemství bez jeho Matky Marie. Proto bych si přál, abych se do něj vhloubil nejprve sám, a potom i vás vedl skrze Marii do tajemství vykoupení, abychom zodpovědným způsobem všichni společně splnili Boží pověření vybudovat mystické tělo Kristovo - církev, a stali se pravými učedníky Ježíšovými.")

Panna Maria a zázračná medailka Při zjeveních Panna Maria připomínala Kateřině Labouré hluboké teologické základy mariánské úcty a hlavně stručně načrtla celý dogmatický program, který podrobně rozvinula v pozdějších zjeveních. Především nás ohromuje skutečnost, že medaile zobrazuje tajemství Panny Marie tak, jak to uvádí Písmo sv., současná teologie a hlavně II. vatikánský koncil. Přední strana medaile obsahuje velký Boží příslib z prvních stránek Písma sv.: přislíbení Vykupitele a ženy, která je s ním spojená a která pošlape hlavu pekelného hada. Protože Boží rozhodnutí, které žádalo Vykupitele, žádalo i to, aby se k němu přidružila žena, Panna Maria. Druhá strana medaile je obrazem ženy, kterou sv. Jan představuje jako ženu oděnou sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou 12 hvězd okolo hlavy. Mezi nimi jako ústřední stránku zjevení a láskyplného Božího postoje k lidstvu zobrazí tajemství Vtělení a Kříže, kde se Vykupitel a jeho matka spojí ve společném díle našeho Vykoupení. Naznačuje to monogram M s křížem. Její mečem probodnuté Srdce trpělo zároveň se Srdcem jejího Syna, židovského krále, kterého ukřižovali a trním korunovali. Když medaile představuje Pannu Marii, spojenou s jejím Synem, zdůrazňuje i jiný rys pravé mariánské teologie. Dokazuje, že je

Zázračná medailka Kristocentrická

Panna Maria je zcela ve službách Krista a cílem mariánské úcty je vést ke Kristu. Posláním Panny Marie bylo dát nám Krista a stát se Matkou Církve. Stala se Matkou Krista, aby ho dala světu. Tím se mezi ní a synem vytvořil nerozlučitelný svazek. Spojuje ji s ním přes celé dílo spásy na zemi i v nebi. Bez Krista by Panna Maria nikdy nedostala svá mimořádná privilegia. Měla porodit Krista, pomáhat mu při jeho poslání, přivádět nás ke Kristu.

Taková má být i naše úcta k Panně Marii. Pannu Marii nemilujeme jen pro ni, ani pro sebe. Milujeme ji proto, že je Matkou Kristovou. Protože pro mimořádné výsady Božího mateřství dostala všechna ostatní privilegia, která u ní obdivujeme spolu s tím, jak dokázala dokonale s milostí spolupracovat. Krátce si její privilegia připomeneme. Po privilegiu božího Mateřství je nejvýznamnější její

Neposkvrněné početí

Medaile to připomíná velmi zřetelně. Krátký povzdech: "Bez hříchu počatá…" Biblický obraz ženy, která šlape na hlavu hada. Panna Maria úplně přemohla hřích. Ďábel ji nikdy v ničem nesvedl. Už v prvním okamžiku početí byla uchráněna od dědičného hříchu a jeho následků. Je neposkvrněná, úplně čistá, úplně svatá. Už v prvním okamžiku života vlastnila větší svatost, než je svatost největšího světce na konci jeho života, dokonce byla podle mnohých teologů svatější, než je svatost všech dohromady. Výše jsme uvedli, že cílem Panny Marie (nebo spíše Pána Boha) a jejího zjevení a rychlého rozšíření Zázračné medaile byla příprava na vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí. Musíme věřit, že Panna Maria byla počatá bez hříchu. Matka Boží nebyla výjimkou v zákoně VYKOUPENÍ. Ona byla vykoupena zázračněji, než všichni ostatní Adamovi potomci. Ti byli vykoupeni pro zásluhy Pána Ježíše, po pádu do hříchu. Panna Maria čerpala užitek ze zásluh svého Syna, i když byla uchráněna od hříchu. Rádi dokazujeme víru v toto jedinečné privilegium Panny Marie. Je velmi důležité v ekonomii spásy. Opakujeme často povzdech: "Bez hříchu počatá…" Ať je i dnes, když převládá materialismus, oblíbeným povzdechem, aby nás Panna Maria naučila žít tak svatě, jak má žít podle koncilu každý pokřtěný a aby pomáhala církvi v nynějších poměrech, kdy na ni ďábel tak strašlivě zuří. Medaile potvrdila, že Panna Maria je i

Prostřednicí všech milostí

jak při jejich vyprošování, tak i při rozdávání. Při zjevení v roce 1830 se Panna Maria nejdříve ukázala svaté Kateřině v neposkvrněné královské nádheře. V rukách držela zeměkouli, která představovala celý svět i každého člověka. S vroucí prosbou pozvedla oči k nebi a obětovala zeměkouli Pánu Ježíši. Tento úkol bude Panna Marie plnit až do konce světa, protože její prostřednictví plně závisí na prostřednictví Pána Ježíše. V nebi je Panna Maria nejmocnější orodovnicí lidstva. Spolu s Pánem Ježíšem se za nás neustále přimlouvá. Naše spása závisí na tomto jediném tajemství prostřednictví. Shoduje se to s učením II. vatikánského sněmu o Panně Marii. Hovoří o prostřednictví, postoji Panny Marie v nebi v závislosti na Kristu, bezpodmínečném a hlavním prostředníkovi. Toto učení znázorňuje první fáze zjevení z 27. listopadu roku 1830. Sestra Kateřina říká, že Panna Maria obětovala zeměkouli Pánu Ježíši. U něho prosí o všechny milosti, protože všechno pochází od něho, jediného Zdroje naší spásy. K prostřednictví přímluvy se pojí prostřednictví rozdávání milostí. Tak to znázorňuje druhý obraz tohoto zjevení.Panna Maria Když se Panna Maria obrátila na svého syna s vroucí modlitbou a ukázala mu všechny duše s jejich potřebami, objevily se na jejích rukou prsteny. 15 prstenů na každé ruce. Byly ozdobeny drahokamy. Z nich sálala zářivá světla, jedno krásnější než druhé. Ta byla symbolem milostí, které vyprosí Panna Maria. Její modlitba byla dokonale vyslyšena. A nyní chce Panna Maria tyto milosti rozdávat. A skutečně, ruce Panny Marie, přetížené milostmi, náhle klesly k zeměkouli, na které stála, aby naznačily, že rozdává milosti celému světu a každé duši zvlášť. Dvojité prostřednictví Panny Marie Matky Boží - přímluvy a rozdávání - od nás předpokládá povinnost "utíkat se k ní", abychom si vyprosili milosti, které potřebujeme. Nezapomínejme o ně prosit. Boží zákon nám nařizuje, abychom o ně prosili. Mnohé milosti nedostaneme proto, že o ně neprosíme. Panna Maria vysvětlila sestře Kateřině, že drahokamy, které nezáří, představují milosti, o které lidé neprosí a které by nám ona ráda vyprosila. Obrátíme se tedy k naší Nebeské Matce s plnou důvěrou. Když prosíme o to, co se shoduje s Boží vůlí, může nám všechno vyprosit. Přední strana medaile představuje Pannu Marii jako tu, která rozdává všechny milosti. Druhá strana nás učí o jiné pravdě. Představuje Pannu Marii, spojenou s Pánem Ježíšem, při získávání milostí. Panna Maria není jen rozdavatelkou všech milostí. S Kristem na kříži je

Spolupracovnicí na díle vykoupení

Se svým synem získala milosti, které může rozdávat. Nad písmenem M je kříž. Opírá se o monogram Panny Marie. Jako by byl kříž zasazený do něho. Zdá se, že z něho vyrůstá. Možná je to narážka na Boží

Mateřství

Ježíšovo a Mariino srdce Panny Marie. Tímto je potvrzeno, že jsou ve vykupitelském díle Ježíš a Maria dokonale spojeni. Tentýž význam mají i obě dvě trpící Srdce, Srdce Pána Ježíše a Panny Marie. Tato dvě srdce neoživovala jen stejná láska, ale i stejná krev, kterou Syn obětoval na kříži. Byla to krev, kterou přijal od své Matky. A když voják probodl kopím Ježíšovo srdce, vytekla z něho i krev jeho Matky. O tom hovoří i II. vatikánský koncil v dogmatické konstituce o církvi:
"Blahoslavená Panna byla od věčnosti, spolu s vtělením Božího Slova, předurčena za matku Boží a z rozhodnutí Boží prozřetelnosti byla zde na zemi vznešenou matkou božského Vykupitele, jedinečným způsobem nad jiné velkodušnou společnicí a pokornou služebnicí Pána. Tím, že Krista počala, zrodila, živila, představila v chrámě Otci a trpěla se svým synem umírajícím na kříži, zcela zvláštním způsobem spolupracovala na díle Spasitelově poslušností, vírou, nadějí a vroucí láskou pro obnovení nadpřirozeného života duší. Proto se stala naší matkou v řádu milosti. (LG61)
Blahoslavená Panna se ubírala cestou víry a své spojení se synem udržovala věrně až ke kříži. Tam stála ne bez Božího plánu, spolu se svým jednorozeným hluboce trpěla, přidružila se k jeho oběti svou mateřskou duší a láskyplně souhlasila, aby byl zabit obětní dar, který ona zrodila. A nakonec, když Ježíš Kristus umíral na kříži, dal ji za matku učedníkovi těmito slovy: Ženo, to je tvůj syn." (LG58)

Ježíš mohl sám, jako Bůh, být úplným a dostačujícím Vykupitelem. On však chtěl, aby i jeho Matka měla účast na vykoupení - jiným způsobem, ale z Boží vůle také potřebným pro milost, o kterou se on zasloužil. Při novém Adamovi, Kristu, je Maria novou Evou. Pomáhala mu při vykupování tak, jako první Eva přispěla s první Adamem k naší záhubě.

"Právem tedy svatí otcové soudí, že Maria nebyla použita Bohem jen trpně, nýbrž že ze svobodné víry a poslušnosti spolupracovala na lidské spáse. Ona totiž, jak praví sv. Irenej, "svou poslušností se stala příčinou spásy pro sebe i pro celé lidské pokolení". Proto mnozí svatí otcové ve svých kázáních s oblibou mluví podobně jako on: "Uzel, vzniklý neposlušností Evy, byl rozvázán poslušností Marie; co zauzlila panna Eva nevěrou, to rozuzlila Panna Maria vírou". Ve srovnání s Evou nazývají Marii "matkou živých" a často zdůrazňují: "smrt přišla prostřednictvím Evy, život prostřednictvím Marie". (LG56)

Koncil hovoří o mimořádné a jedinečné spolupráci Panny Marie na díle vykoupení a obnově nadpřirozeného života v duších. Tato spolupráce netrvala jen během pozemského života Panny Marie, ale:

"Mariino mateřství v plánu milosti trvá neustále od okamžiku souhlasu, který s vírou vyjádřila při zvěstování a bez váhání zachovala pod křížem, až do věčného dovršení spásy všech vyvolených. Když byla vzata do nebe, neopustila tento spasitelný úkol, ale nadále nám získává dary věčné spásy svými mnohonásobnými přímluvami. Ve své mateřské lásce se stará o bratry svého syna, kteří dosud putují na zemi a ocitají se v nebezpečích a nesnázích, dokud nebudou uvedeni do blažené vlasti. Proto je blahoslavená Panna vzývána v církvi jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice. To je však třeba chápat tak, že se tím důstojnosti a účinnosti jediného prostředníka Krista nic neubírá a nic nepřidává." (LG62)

Učení o duchovním mateřství Panny Marie bylo na koncilu dokázáno tak přesvědčivě jako dosud nikdy. (Porovnej Lumen gentium b. 42 - 64)

Je třeba mít samozřejmě na mysli slova koncilu:
"Proto je blahoslavená Panna vzývána v církvi jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice. To je však třeba chápat tak, že se tím důstojnosti a účinnosti jediného prostředníka Krista nic neubírá a nic nepřidává.
Žádný tvor totiž nemůže být nikdy kladen na jednu rovinu s vtěleným Slovem a Vykupitelem.
Avšak jako mají na Kristově kněžství rozličným způsobem účast jak posvěcení služebníci, tak věřící lid, a jako se Boží dobrota skutečně vylévá na tvorstvo různým způsobem, tak ani jediné prostřednictví Vykupitele nevylučuje, nýbrž vyvolává rozličnou spolupráci tvorů, vyplývající z účasti na jediném zdroji.
Církev neváhá vyznávat takovou podřízenou Mariinu úlohu, stále ji prožívá a klade ji věřícím na srdce, aby pod její mateřskou ochranou vroucněji přilnuli ke svému Prostředníku a Spasiteli.
Celý spasitelný vliv blahoslavené Panny na lidi neplyne totiž z nějaké nutnosti, nýbrž jedině z Božího svobodného rozhodnutí a z nadbytku Kristových zásluh, opírá se o jeho prostřednictví, na něm naprosto závisí a z něho čerpá celou svou sílu. Nijak však nepřekáží přímému spojení věřících s Kristem, nýbrž spíše jen podporuje."


Zázračná medaile nedokazuje jasně

Duchovní mateřství

Panny Marie. A přece ho potvrzuje. Tím, že Panna Maria pomáhala Vykupiteli při našem vykoupení, stal se naší duchovní Matkou. Spolu se svým Synem nám dala duchovní život. Tak to uvádí i text výše uvedených koncilových dokumentů. Naší skutečnou duchovní Matkou se stala pod křížem tak, jak se jí stala podle práva už při Vtělení. Když se stal Matkou hlavy Mystického těla, stala se i Matkou jeho údů. Pán Ježíš však chtěl i veřejně prohlásit, že Panna Maria je duchovní Matkou všech lidí. Udělal to, když umíral na kříži, když svěřil Panně Marii Jana. To proto, že když s ním Panna Maria trpěla, dávala nám s ním duchovní život. Toto duchovní mateřství potvrzuje i první zjevení Kateřiny Labouré 19. července 1830. Zjevení a rozhovor Panny Marie s poselkyní probíhal v ovzduší mateřské něžnosti. Slova, postoj, pohyby Panny Marie byly mateřské. Jednoduše si sedla do křesla domácího duchovního tak, jako seděla její matka, svatá Anna, na obraze, a sv. Kateřina mohla docela dětsky položit své ruce do jejího klína. Panna Maria ji oslovila: "Dítě moje!" Upozornila ji na těžkosti, které ji postihnou, vzbudila v ní důvěru jako matka. Mateřsky se zajímala o všechny a o všechno. Plakala kvůli smutným událostem, které se měly stát. I při tom všem ji utěšovala: "Důvěřujte, budu nad vámi bdít!" Zjevení v rue du Bac a Zázračná medaile potvrdily i jinou výsadu Panny Marie. Výsadu

Královny vesmíru

Panna Maria A to velmi zřetelně. Otec Gasnier, OP již v díle "Zázračná medaile a královská hodnost Panny Marie" píše:
"Tři zjevení Panny Marie Kateřině Labouré mají typický ráz a poskytují zvláštní poučení… Jsme přesvědčeni, že je to kurz královské hodnosti Panny Marie ve třech lekcích." Na svatou Kateřinu velmi zapůsobil důraz, který kladla Panna Maria na symboliku "koule", na které stála. Hlavně při třetím zjevení.
"Tato koule představuje celý svět, hlavně Francii a každého člověka."
Kateřina v tom poznala - jistě z nadpřirozeného vnuknutí - potvrzení královské hodnosti Panny Marie. Vždy tak rezervovaná, mlčenlivá, zvolala oduševněle: "Ach! Jak bude krásné slyšet: "Panna Maria je Královnou vesmíru, zvláště Francie." A děti budou volat s jásavou radostí: "Je Královnou každého člověka!" To bude doba pokoje, radosti, dlouhotrvajícího štěstí! Budou nosit její obraz v průvodech! Projde celým světem! Otec Gasnier, který je toho názoru, že zjevení v rue du Bac měla poučit svět o Bohem určené královské hodnosti Panny Marie, se odvažuje tvrdit:
"První zjevení, při kterém sestra Kateřina klečela u Panny Marie, nám dává poznat, že Panna Maria je Královnou každého člověka. Druhé zjevení vyjadřuje symbolicky, že Panna Maria je "Královnou celého světa. A třetí zjevení, při kterém stála Panna Maria za oltářem u svatostánku, nám připomíná, že její královská hodnost se uplatňuje i ve světě milostí."
A tento ctihodný otec analyzuje všechny podrobnosti třech zjevení, která se vztahují na královskou hodnost Panny Marie. Zdá se, že ze všech slov Panny Marie nejvíce zapůsobila na sestru Kateřinu tato poslední. Zázračná medaile a zjevení Panny Marie v rue du Bac oznamují i v této oblasti nové poznatky v mariánské teologii. 1. listopadu 1954 Pius XII. vyhlásil Pannu Marii za Královnu vesmíru, korunoval římský obraz Panny Marie, nazývaný "Salus populi" a ustanovil svátek Panny Marie Královny vesmíru na 31. května. Představa Panny Marie Královny nebyla v roce 1830 novinkou. Sahala do prvních století Církve. Už v katakombách znázorňovali Pannu Marii jako Královnu na trůně. Představuje svého Syna-Krále klanícím se Třem Králům. Pannu Marii vzývali jako Královnu po celých dvacet století křesťanství. Svědčí o tom krásné mariánské písně, například "Salve Regina" a jiné. Pius XII. jen zřejměji poukázal na známou pravdu. I tak nás naplňuje radostí vědomí, že Pán Ježíš použil skromnou Zázračnou medaili, aby ozdobil královskou korunu své Matky novou ozdobou. Dvanáct hvězd na druhé straně medaile je jistě narážkou na XII. kapitolu Apokalypsy. Panna Maria je jistě ženou, ozdobenou dvanácti hvězdami, kterou viděl svatý Jan v nebeské slávě jako Královnu andělů a lidí.
(srv. Encyklika Mulieris dignitatem, odkaz 47: "Izák z hvězdy, žák sv. Bernarda, píše o vztahu Panny Marie a Církve: "Obě jsou matka, obě jsou panna; obě počali z Ducha svatého. Maria zrodila tělu Hlavu; církev daruje této Hlavě tělo. Jedna i druhá je Kristova Matka: ale žádná z obou ho nerodí celého bez druhé. Proto co je řečeno všeobecně o Panně a Matce církvi, platí právem i o Panně a Matce Marii osobně. A co se říká zvlášť o Panně a Matce Marii, vztahuje se všeobecně na Pannu a Matku církev, a co se říká o jedné z obou, může se chápat o jedné i druhé bez rozdílu.")
A hlavně obraz Panny, korunované dvanácti hvězdami, má být pravděpodobně připomínkou jejího Nanebevzetí. Je oděná sluncem, tedy nebeskou slávou, slávou, kterou se skvělo oslavené tělo Pána Ježíše na hoře Tábor. Svatý Matouš říká: "Jeho tvář se zaleskla ‚jako slunce'." (Mt 17-2) Hle, rozličné pravdy mariánské teologie, které nám podle našeho přesvědčení potvrzují zjevení v rue du Bac a Zázračná medaile. Ta je skutečnou příručkou mariánské teologie pro křesťanský lid. Mariánská "mikroapokalypsa", jak říká Jan Guitton. Zkrácená mariánská teologie pro každodenní potřebu "ponížených a malých", jakými máme podle přání Pána Ježíše být i my. V ní je zhuštěno celé mariánské tajemství. Od Neposkvrněného Početí až po slavné Nanebevzetí, při kterém byla Panna Maria korunovaná Královnou andělů a lidí. Od Geneze, kde se o ní na prvních stránkách hovoří jako o pomocnici vykupitele, která šlape po hlavě hada, až po Apokalypsu, podle které Panna Maria spolu s církví, se kterou je sjednocená, získá konečné vítězství nad satanem. Připomíná dále Boží Mateřství Panny Marie, účast s Kristem na vykoupení, prostřednickou úlohu ve vyprošování a rozdávání milostí. Obsahuje celé učení církve o Panně Marii. Panna Maria je spojená s Kristem, přivádí ke Kristu, je uprostřed církve. Takové teologické poučení nám dává Zázračná medaile. Shoduje se s Písmem svatým a s učením církve. Přivádí ke Kristu. Takové poučení nám dal i koncil v krásné 8. kapitole dogmatické konstituce o církvi.