Nadpis
Moje oči uviděly tvou spásu....
Simeon a Anna


Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby sním předstoupili před Hospodina jak je psáno v zákoně Páně:
"vše co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu"-
a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata. V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.
A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:
"Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy -světlo,jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael." (Lk 2,22-32)

 
Po čtyřiceti dnech, jak určuje Zákon Páně, Maria a Josef přinesli Dítě do chrámu, aby ho zasvětili a vykoupili. Jako obětní dar nabídli dvě hrdličky a nebo mladá holoubátka, dar chudých. Ježíš je prvorozené dítě, a proto je zasvěcený. On je ten prvorozený, pomazaný Páně. Nebylo by nutné ho vykupovat, ale všechno se pro něho koná v pokoře, jako pro každé jiné dítě, které se v Izraeli narodí. Když je Ježíš přinesen do chrámu, do děje vstupují dvě ctihodné postavy - Simeon a Anna.

Simeon je jako starý hlídač, který už dlouhý čas slouží jako stráž a bedlivě zkoumá obzor historie. Očekává toho, který musí přijít. Duch svatý mu zjevil, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. A tak konečně přichází toužebně očekávaný den. Z vnuknutí Ducha přichází přesně na schůzku.

V ovzduší plném předtuchy o Ježíšově poslání a údělu jeho matky Marie se v chrámě slaví dojemná liturgie. Simeon vezme dítě do náručí, dívá se na něho, rozjímá nad ním a plný Ducha svatého - jako všichni, kdo přijdou do styku s Pánem - začíná velebit a žehnat Bohu. Stařec sice drží v náruči Děťátko, ale je to vlastně Dítě, které podpírá starce, jak se o tom zpívá i v liturgii.
Simeon věří Slovu Páně, vyplnění jeho příslibu, a proto se stává sám tím, kdo vidí spásu, a jásá.


Pane,
Ty, který jsi na každého z nás
Položil svoji ruku
A už od mateřského lůna
Jsi nás volal jménem,
Dej, ať před zázrakem života
Dokážeme vždy zpívat:
"Požehnaný jsi ty, Pane,
který nám zjevuješ
své milosrdenství tím,
že nám dáváš tu čest ti sloužit
ve svatosti a spravedlnosti
každý den našeho života."


    (Anna Maria Canopi: Evangelium nového života, Paulínky 2002)


Archiv