Nadpis

4. Neděle adventní

Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!
"Požehnaná jsi mezi ženami ..."
(Lk 1,39-45)

Evangelium


V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že Matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!"
(Lk 1,39-45)


Jedním ze základních témat Lukášova vyprávění o navštívení je radost ze setkání dvou matek a radost Jana Křtitele, který slyší hlas "matky Pána", která přináší Syna. V radosti Jana Křtitele se skrývá odkaz na krále Davida, který tančil před archou úmluvy, znamením Boží přítomnosti (srov. 2 Sam 6). Jan Křtitel se raduje - přímo "tančí" (srov. v.46) - protože Maria jako posvátná archa nese ve svém lůně Pána.

V Janovi, který se raduje z přítomnosti Panny Marie a Ježíše, je představen Starý zákon, jenž očekává a přijímá přicházející a zjevující se Nový zákon. Alžběta, stará a neplodná žena, pozoruje veliké divy, jimiž Bůh odpovídá na utrpení a touhy lidstva, toužícího po Kristu. Má tu čest jej jako první pozdravit, neboť při tomto setkání s Marií poznává, že - aniž si to uvědomovala - čekala právě na její dítě. Boží Syn, který se stal člověkem, je zdrojem radosti, protože přináší to, k čemu je povolán každý člověk - být Božím synem jako on.

Maria přijímá od Alžběty pozdrav, v němž je označena jako "milostiplná" a "blahoslavená" (v.42), protože uvěřila v Boží zaslíbení. Dává lidstvu Božího Syna a zároveň nás učí, jak máme v síle víry odpovídat na Boží nabídku. Víra a pokora: "Shlédl na svou nepatrnou služebnici" (v.48) Na Marii se plní Boží program (vyhlášený prorokem Micheášem), který začíná od těch nejnepatrnějších.

První čtení

Toto praví Hospodin: "A ty Betléme Efratský, maličký jsi mezi judskými městy, z tebe vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. Proto je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí; potom se zbytek jeho bratrů vrátí k izraelským synům. Bude stát a pást v Hospodinově síle, ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha, oni pak budou požívat míru, neboť jeho moc se rozšíří až do končin země. On sám pak bude pokojem."
(Micheáš 5,1-4a)


Izaiášův současník Micheáš žije v dramatickém období: Judskému království, ohroženému Asýrií, vládnou Davidovi potomci, kteří se vůbec nestarají o svěřený lid a mají na mysli jen své osobní zájmy. Za těchto okolností pronáší prorok svůj příslib znovuzrození. podle něj je třeba se znovu vrátit na samý začátek. Bůh dá svému národu nové zrození prostřednictvím spravedlivého krále. Ale nestane se to v Jeruzalémě, nýbrž v malém městečku Betlémě (v.1), rodišti krále Davida. Je třeba vrátit se k původní pokoře, ke "vzdáleným dnům", kdy byl David vybrán jako nejmenší, zatímco jeho sedm starších bratrů bylo odmítnuto, přestože se v lidských očích zdáli vhodnějšími kandidáty než on. Má-li dojít k nějaké obnově, je třeba začít odspodu - od těch nejposlednějších.

Prozatím však musí přijít čas očišťování (v.2), v němž bude Izrael podroben cizí nadvládě; toto období skončí zrozením nového krále. Prorok neohlašuje jeho jméno, ale poskytuje jeho základní charakteristiku (v.3) - bude vládnout pevně a zároveň starostlivě jako pastýř, který doprovází své stádo; bude jednat ve jménu "Hospodina, svého Boha". Boží "jméno" (JHVH) se odvolává na Mojžíšovu zkušenost z hory Sinaj; tento král obnoví ducha smlouvy mezi Bohem a jeho národem, a lid tak nalezne pokoj (v.4).

Toto proroctví bylo ve starozákonním Izraeli uchováváno jako slovo, které se dosud nesplnilo na žádném z králů sídlících v Jeruzalémě. Až v Novém zákoně je Matouš aplikuje na Ježíše, zrozeného v Betlémě (srov. Mt 2,6), na pravého pastýře, který se ujímá svého vyčerpaného a rozptýleného stádce (srov. Mt 9,36).

Rozjímejme a žijme v této době toto Boží slovo:

"Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána" (Lk 1,45).



    (Giorgo Zevini - Pier Giordano Cabra "Lectio Divina"
vydalo Karmelitánské nakl. v Kostelním Vydří v r. 2001)


Archiv