„Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lk 23,4)
vězení Díky paní Květě (sociální pracovnici), která se věnuje práci s odsouzenými, jsme měli možnost uspořádat již několikrát jednodenní duchovní obnovu formou večeřadla přímo v nápravném zařízení. Na premiéru těchto obnov jsme tehdy jeli s napětím a velkým očekáváním. Z předchozích obnov jsme již byli zvyklí, že je provází nejrůznější protivenství, ale v tomto případě to překonalo všechna naše očekávání. Nejprve to vypadalo, že ani neodjedeme, a pak se postupně přidávaly ještě další menší či větší komplikace, v některých chvílích vypadala situace skoro beznadějně, jen zkušenost říkala, že Matka Boží se nakonec o vše postará. A postarala! Pani Květa sice později přiznala, že když nás viděla vystupovat z auta, pomyslela:si: „Ti snad do konce obnovy ani nevydrží...“ Z intenzity útoků se však dalo odhadnout, že obnova bude mít své plody, skutečnost však překonala i toto naše očekávání. Obnova byla úžasná! Vraceli jsme se obnoveni, osvěženi, povzbuzeni, nadšení a vděční tak, jako z málokteré obnovy. (Starosti kolem příprav a navíc protivenství ubírají často hodně sil.)Samozřejmě, zdaleka ne každý z odsouzených bratrů měl zájem o duchovní obnovu a bez předchozí dlouholeté práce paní Květy, by něco takového nebylo myslitelné, ale za těchto okolností to byl zážitek pro všechny. Bratři, kteří se obnovy zúčastnili, prožili ve vězení svou opravdovou konverzi. Mnozí to vyjádřili slovy: „Měl jsem v živote všechno, ale nejbohatší jsem teď, když nemám nic, ale nalezl jsem Boha.„
Během obnovy jsme mohli intenzivně pocítit sílu společenství. Je těžké to popsat slovy, to „viselo ve vzduchu a klepalo na srdce i duši.“ Nejzřejmější to bylo, když dva z účastníků byli přijímáni do katechumenátu. Lidé, kteří se sem dostávají, přicházejí z pohnutých osudů, za které si mnohdy sami ani nemohou, - přicházejí právě ze zničených, rozbitých vztahů především v rodinách. A právě zde byla cítit ta skutečná síla společenství, které s láskou a opravdovostí přijímá k sobě ty, kteří právě z takových podmínek přicházejí a navíc na ně doléhá i tíha tohoto nového prostředí (kromě ztráty svobody je tu i naprostá ztráta soukromí apod.) Ve společenství pak nachází cestu k Bohu, k odpuštění, cestu k bližním – i nepřátelům. Nachází zde sílu, smysl i orientaci pro nový život na svobodě. Bylo zde lépe porozumět slovům Evangelia, když Pán Ježíš řekl farizeům: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království.„ (Mt 21, 31) Patrná zde byla i relativita času: Pokud zde někdo dokáže využít roky k opravdové konverzi, pak z pohledu věčnosti ztratil mnohem méně času než ten, který nevhodně užíval svobody, což jej může zavést na mnohem delší čas do „vězení očistce“. Jak jsme zmínili, zdaleka ne každý dokáže tuto možnost využít a naši modlící se spolubratři si od ostatních, kteří jsou ve velké převaze, i mnohé zkusí. Protože jako Církev jsme jedno tělo a na budování Božího království se podílíme společně, prosíme Vás o modlitby, aby toto dílo dále rostlo a co nejvíce našich bratrů dokázalo této možnosti využít a svou víru plně prožívali i po návratu do běžného života a nestávalo se, že se zase vrátí zpátky. Je zajisté velmi krásné a povzbudivé číst o obrácení druhých, i o těch, které neznáme a jejichž životní podmínky si nedokážeme představit. Je to opravdu velký zázrak vidět na vlastní oči úplnou proměnu člověka i jeho života. Přiložené dopisy nám o tom podávají přímé svědectví.
1. Dopis 2. Dopis 3. Dopis 4. Dopis