Papež Jan Pavel II.
Papež Jan Pavel II.
Nadpis
Hloubka tajemství
Slovo a tělo, Boží sláva a její stan mezi lidmi! V intimní a nerozlučitelné jednotě těchto dvou pólů spočívá podle klasické formulace Chalcedonského koncilu (r. 451) "jedna osoba, dvě přiro-zenosti" Kristova identita. Osoba je jedině a výlučně osoba věčného Slova, syna Otcova. Dvě přirozenosti jsou bez jakéhokoliv smíšení a bez možnosti jakéhokoliv oddělení přirozenost božská a lidská.

Uvědomujeme si omezenost našich pojmů a našich slov. Přestože je toto vyjádření pouze lidské, jeho doktrinální obsah je pozorně vyvážen a umožňuje, abychom v jistém smyslu nahlédli do hlubin tajemství. Ano: Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk! Stejně jako apoštola Tomáše, zve Ježíš neustále celou církev, aby se dotkla jeho ran, a poznala tak jeho plné lidství, přijaté od Marie, vydané na smrt a proměněné ve vzkříšení: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku" (Jan 20,27). Stejně jako Tomáš, i církev se klaní před Vzkříšeným, který se jí představuje v plnosti své božské záře, a neustále volá: "Pán můj a Bůh můj!" (Jan 20,28).
"Slovo se stalo tělem" (Jan 1,14). Záře, ve které nám představuje tajemství Krista evangelista Jan, proniká celým Novým zákonem. V tomto duchu promlouvá i svatý Pavel, když říká, že Boží Syn "pochází jako člověk z rodu Davidova" (Řím 1,3; srov. 9,5). Jestliže současným problémem je dnes vlivem racionalismu, který se vloudil do velké části současné kultury, především víra v Kristovo božství, v jiných historických a kulturních sférách vládla naopak tendence snížit, nebo dokonce popřít historickou konkrétnost Ježíšova lidství. Víra církve však musí jasně a bez jakékoliv pochybnosti hlásat, že se Slovo skutečně "stalo tělem" a přijalo všechny dimenze lidství kromě hříchu (srov. Žid 4,15). Vtělení je tedy skutečnou kenozí, "sebezřeknutím" Syna Božího i jeho slávy, kterou má od věčnosti (srov. Flp 2,6-8; 1 Petr 3,18).
Toto sestoupení Syna Božího však není samoúčelné; směřuje spíše k plnému oslavení Krista, a to i jeho lidství. "Proto ho také Bůh povýšil a dal mu jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán" (Flp 2,9-11).
Jan Pavel II. 'Novo millennio ineunte'
Archiv