Peklo Nadpis
Peklo
Sestra Faustyna ve svém Deníčku 20.10.1936 píše: "Dnes jsem byla andělem uvedena do pekelné propasti. Je to místo velkých muk. A jeho rozloha je strašlivě veliká. Druhy utrpení, které jsem spatřila: První utrpení, které peklo způsobuje, je ztráta Boha. Druhé: neustálé výčitky svědomí. Třetí: osud zavržených se nikdy nezmění. Čtvrté: je jím oheň, který proniká duši, aniž by ji zničil. Je to strašlivé utrpení, neboť je to oheň čistě duchovní, zapálený Božím hněvem. Páté utrpení, to jsou neustálé temnoty, strašlivý, dusivý zápach.
A navzdory temnotám se démoni a zavržené duše vzájemně vidí a vidí zlo ostatních i své. Šesté utrpení, to je neustálá společnost Satanova. Sedmé utrpení: hrozné zoufalství, nenávist k Bohu, zlořečení, rouhání. To jsou utrpení, kterými trpí společně všichni zavržení, ale to není vše. Jsou utrpení, která jsou určena duším jmenovitě: to jsou utrpení smyslů. Každá duše je mučena strašlivým způsobem podle svých hříchů. Jsou zde strašlivá sklepení, propasti mučení, kde jednotlivá muka se navzájem odlišují.Kdyby mě Boží Všemohoucnost nepodpořila, z pohledu na tato strašlivá utrpení bych byla zemřela. Toto píšu z Božího rozkazu, aby se žádná duše nemohla vymluvit tím, že bych řekla, že peklo neexistuje, nebo že tam nikdo nebyl a neví, jaké to tam je. Já, sestra Faustyna, z Božího rozkazu jsem pronikla do pekelných propastí, abych o tom hovořila k duším a dosvědčila, že peklo existuje. Nemohu o tom nyní mluvit. Mám Boží rozkaz zanechat to napsáno. Démoni vůči mně pociťovali velikou nenávist, ale Boží rozkaz je přinutil, aby mne byli poslušni. Co jsem napsala, je slabým odleskem věcí, které jsem viděla. Povšimla jsem si jedné věci, a to, že je tam mnoho duší, které pochybovaly o tom, zda peklo existuje. Když jsem přišla k sobě, nemohla jsem se zbavit hrůzy z toho, čím tam duše tak strašlivě trpí. A tak se modlím ještě vroucněji za záchranu hříšníků. Bez ustání na ně přivolávám Boží milosrdenství. Ó můj Ježíši, raději budu až do konce světa v agónii těch nejtěžších muk, než abych tě urazila tím nejmenším hříchem." Ve Fatimě 13. července 1917 dala Panna Maria vidět peklo Lucii, Františkovi a Jacintě za okolností, které sestra Lucie vylíčila takto:"Přednesla jsem naší Paní několik proseb; nevzpomínám si už jakých. Vzpomínám si jen na to, že naše Paní mi řekla, že je třeba se modlit růženec, aby byly tyto milosti během roku získány. A pokračovala: "Obětujte se pro hříšníky a říkejte často, zejména tehdy, činíte-li nějakou oběť: - Ó, Ježíši, to je z lásky k Tobě, za obrácení hříšníků a za nápravu hříchů spáchaných proti Neposkvrněnému Srdci Mariinu." Jak říkala tato poslední slova, rozevřela ruce stejně jako za dvou předchozích měsíců. Záblesk z jejích rukou jako by pronikl zemí a my jsme spatřili oceán ohně. V tomto ohni byli ponořeni démoni a duše zatracených. Ty byly jako průsvitné řeřavé uhlíky, černé nebo spálené a měly lidskou podobu. Vznášely se v tomto požáru, pozvedány plameny, které vystupovaly z nich samotných s mračny dýmu a na všech stranách padaly zase zpátky, podobny jiskrám při velikých požárech, bez tíhy a rovnováhy, s velikým křikem a řevem bolesti a zoufalství, který naháněl strach a hrůzu. Démoni se od lidí odlišovali hrůznými a odpuzujícími podobami neznámých a zvláštních živočichů, ale přitom průhledných a podobajících se řeřavým uhlíkům. Poděšeni a jakoby prosíce o ochranu, pozvedli jsme oči k naší Paní, která nám s dobrotivostí a smutkem řekla: "Viděli jste peklo, kam jdou duše ubohých hříšníků. To k jejich záchraně chce Bůh na světě založit uctívání mého neposkvrněného Srdce!"

Archiv