Nebe Nadpis
Nebe
Nebeskou slávu bylo dáno zahlédnout vedle apoštola svatého Pavla i mnoha dalším omilostněným duším. Svatá Terezie od Ježíše byla takto rovněž několikrát obdařena a ve svém životopise o tom napsala: "Šlo o tak vznešené věci, že i ta nejmenší z nich mě stačila naplnit svrchovaným úžasem a dala mi k mému velkému prospěchu poznat marnost pozemských věcí. Kdybych dokázala jen trochu naznačit, co jsem vídala! Myslím-li na to, jak to provést, shledávám, že je to nemožné, neboť jen světlo v té krajině, všechno světlo je tak rozdílné od našeho, že sluneční zář se zdá ve srovnání s tím vybledlá a jako přítmí.Žádná sebeživější fantazie si nikdy nedokáže představit a vylíčit, neříkám to světlo, ale ani jeden z velkých divů, které mi Pán odhalil. Přitom nevýslovná radost zaplavila mou duši a podílely se na ní i smysly. Ne, nemám slov, jimiž bych to vyjádřila, a myslím, že je lepší mlčet. Jednou jsem zůstala v tomto stavu přes hodinu. Měla jsem dojem, že je mi Pán blízko a že mi ukazuje obdivuhodné věci. Pak mi řekl: "Hleď, dcero, co ztrácí, kdo je mým nepřítelem. Nepřestávej to hlásat!" To vidění mi náramně pomohlo poznat naši pravou vlast a pochopit, že jsme zde poutníci. Není snad velmi užitečné nazírat to, co nás očekává, a vidět, kde budeme žít?
Má-li někdo cestovat do jiné země, nepomáhá mu snad hodně snášet cestovní nesnáze, když předtím viděl, že tam bude moci žít velmi příjemně? Kromě toho duše může mnohem snadněji myslet na nebeské věci a zabývat se jimi. A toto je přednost, již nelze dost vyzdvihnout, neboť tehdy člověk dosáhne usebranosti i jediným pohledem na nebe a nemyslí na nic jiného než na divy, jimiž nám Pán chtěl něco ukázat, takže se mi často stává, že nacházím posilu ve společnosti těch, kteří už jsou tam nahoře. Zdá se mi, že jen oni jsou živí, kdežto ti zde na zemi se mi jeví jako mrtví, takže ani celý svět by nestačil, aby mi dělal společnost, zvláště když jsem kořistí oněch přenesení ducha. Zdá se mi jen jako sen nebo klam, co vidím tělesnýma očima, a toužím pouze po tom, co viděla duše. Avšak cítíc, jak jsem tomu vzdálena, zkouším trýzeň, že bych z toho umřela."
Podobně i sestra Faustyna předcítila nebeskou blaženost a do svého deníčku o tom napsala: Štěstí, do něhož bude ponořena duše, je neuvěřitelné. Ó můj Bože, kéž bych to aspoň částečně dokázala vypsat! Duše proniknuté jeho Božstvím postupují z jasu do jasu. Je to světlo stále stejné a přesto nikdy jednotvárné, je stále nové, ale bez jakékoliv změny. Ó Svatá Trojice, dej se duším poznat!"
"Pán mi dal vědět, jaká neslýchaná sláva očekává duši, která se zde dole na zemi podobá trpícímu Ježíši. Vidím čisté a nevinné duše, na kterých Bůh vykonal svou spravedlnost. Tyto duše jsou obětmi, které držísvět a které doplňují, co chybí na Ježíšově Utrpení. Tyto duše nejsou četné."


Archiv